Výsledky české ekonomiky za první čtvrtletí 2012

18. května 2012

Vláda Petra Nečase škodí české ekonomice. Její nekompetentností připravuje zemi o zhruba 2 procentní body hospodářského růstu.

Což vedlo k tomu, že podle prvních odhadů výsledků prvního čtvrtletí roku 2012 máme růst -1% HDP. Na rozdíl od všech sousedních zemí – Polska, Slovenska, Německa i Rakouska, kterým se v roce 2011 již podařilo překonat ekonomický výkon z roku 2008, se HDP v ČR pohybuje stále pod touto úrovní. Došlo k tomu zejména pod vlivem prudkého snížení objemu investic (mezi roky 2008 a 2011 na 87,6 %) a poklesu spotřeby domácností. Ještě hlubšímu propadu zabránil rychleji rostoucí vývoz, který se v uvedeném tříletém období zvýšil o 16,3 % při růstu dovozu o 10,3 %. Mezinárodní pozice ČR v rámci zemí EU-27 se v uvedeném období výrazně zhoršila.

 V čem je problém? Hlavní problémy jsou dva:

  1. Čelní představitelé vlády nechápou význam domácí poptávky a nikdo z vládních ekonomů jim zatím neřekl, jak moc se mýlí.
  2. Vláda si zjednodušila hospodářskou politiku na otázku fiskální konsolidace.

Nepochopení významu domácí poptávky lze dobře dokumentovat na výrocích čelných představitelů vlády:

 „ … Absolutně ale odmítám další transfery obyvatelstvu, které je prý dá do spotřeby, čímž se zvedne naše HDP a ekonomika se uzdraví. Hloupost.  I kdyby se veřejnost takto chovala, upozorňuji, že 75 procent domácí spotřeby představuje import. Každá koruna u nás spotřebovaná podporuje z 25 procent českou zaměstnanost, ale ze 75 procent zaměstnanost v cizích zemích …“ (ministr financí M. Kalousek, viz  Ekonom č. 5, 2009, str. 35).  Na tuto informaci navazoval Petr Nečas, tehdejší místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí, který při debatě o protikrizových opatřeních ve Sněmovně dne 31. března 2009 tvrdil: „… Z každé koruny, kterou stimulujeme spotřebu v této zemi, pětasedmdesát haléřů odtéká do zahraničí.“

Ve skutečnosti je vše skoro naopak. Ve spotřebě domácností představuje přímý dovoz jednu šestinu, počítáno z kupních cen, ze základních cen 18,9 % (údaje za rok 2009). Rozhodující část spotřeby domácností se uspokojuje z domácí výroby a služeb, které jsou však též závislé na dovozu surovin, materiálů a zařízení. K vyčíslení plné (komplexní) dovozní náročnosti jednotlivých výdajových složek HDP a celkového produktu je nutno znát též „nepřímý“ dovoz surovin a energie a celkový pohyb meziproduktů (mezispotřeby) podle všech navazujících stupňů zpracování. Symetrické input-output tabulky (SIOT) poskytují pro modelové zpracování koeficientů plné dovozní náročnosti jednotlivých výdajových složek HDP a celkového vývozu základní podklad.

Propočty komplexní dovozní náročnosti jednotlivých výdajových složek HDP za poslední roky nejsou dosud k dispozici. Hrubým odhadem lze na základě údajů tabulek SIOT odvodit, že koeficienty komplexní dovozní náročnosti spotřeby domácností se mohou pohybovat někde kolem jedné třetiny, nejvýše však do 40 %. „Na pultech obchodů“ může být ovšem zboží pocházejícího z dovozu více, neboť služby pro domácnosti, které tvoří kolem 40 % celkových výdajů na konečnou spotřebu domácností, jsou dovozně nenáročné.

Shrnuto a podtrženo: 1 koruna distribuovaná českým domácnostem generuje 60-70 haléřů domácí poptávky a 30-40 haléřů poptávky po dovozu. Jinými slovy pokud vláda ušetří na důchodcích 10 mld. Kč, tak současně sníží poptávku po výrobcích a službách domácích firem o 6-7 mld. Kč a připraví se o daně plynoucí z této ekonomické aktivity, tedy o DPH, daň z příjmu fyzických a právnických osob, sociální a zdravotní pojištění!

Kdyby si vládní představitelé byli vědomi významu domácí optávky, tak by nedělali takové hlouposti jako přeplňování plánu fiskální konsolidace v minulém roce, kdy cíl na rok 2013 byl dosažen již v roce 2011. A s tím souvisí další problém: zjednodušení cílů hospodářské politiky.

Nečasova vláda si zjednodušila hospodářskou politiku na otázku fiskální konsolidace. Kompetentní vláda, bez ohledu na politickou orientaci, obvykle sleduje tyto základní cíle hospodářské politiky:

  1. Hospodářský růst
  2. Vysokou zaměstnanost/nízkou nezaměstnanost
  3. Udržení sociální soudržnosti
  4. Udržení nízké inflace
  5. Fiskální stabilizace

Všechny tyto cíle jsou důležité a zodpovědná vláda vede neustálou diskuzi o prioritách těchto občas protichůdných cílů. Je také zřejmé, že pokud by se vláda koncentrovala pouze na dosahování jednoho cíle, selže v plnění cílů ostatních. Nečasova vláda nám v poslední době předvádí experiment na lidech. Veškerou svoji pozornost vrhla na fiskální stabilizace a nikoliv překvapivě selhává v plnění ostatních 4 cílů. Hospodářský růst se propadá, nezaměstnanost je nízká jenom proto, že část nezaměstnaných byla vyhnána mimo pracovní sílu, sociální soudržnost je narušena nedávno proběhla v Praze největší protivládní demonstrace od roku 1989 a inflace již také není nízká, neboť vládní prioritou je zvyšování nepřímých daní.

Závěry jsou jednoznačné:

  1. Je nutné rehabilitovat význam domácí poptávky pro českou ekonomiku
  2. Hospodářská politika by měla sledovat širší vějíř cílů, než jen fiskální stabilizaci, na kterou se ovšem také nedá rezignovat. Je tedy třeba sledovat všech 5 základních cílů hospodářské politiky současně.

Blogy