Východisko z finanční a hospodářské krize je závislé i na udržení sociální soudržnosti

25. listopadu 2010

Kdy skončí světová finanční a hospodářská krize je stále ve hvězdách. Spíše se zdá, že to bude otázka delší doby než krátkého času. Odpověď na tuto otázku je také implicitní odpovědí na otázku po příčinách současné světové finanční a hospodářské krize. Podle mého názoru je hlavní příčina v tom, že se zadrhla hlavní světová mašina produkující hospodářský růst a tou byla spotřeba v USA.

Americké domácnosti pilně spotřebovávali na dluh a táhly nejenom americkou, ale také čínskou a dá se říci, že i světovou ekonomiku. Bohužel vzhledem ke stále větší diferenciaci příjmů (výsledek globalizace) americká střední třída musela stále více a více financovat svoji spotřebu dluhem. V roce 2007 již americké domácnosti tvořili negativní úspory, tedy jen zvyšovaly své zadlužení. Rozpor mezi nižšími příjmy, zejména amerických středních vrstev, byl řešen finančními instrumenty, které umožnily pokračovat ve spotřebě i v době, kdy již na ní fakticky nebylo. A pak bublina v roce 2008 praskla a způsobila tsunami řítící se po celém světě a vedoucí k tomu, že hynou slabé kusy, ať již se jedná o firmy anebo o země.

Tato tsunami dorazila také do České republiky a to formou hospodářské krize a nikoliv krize finanční. Tu my jsme si odbyli kolem roku 2000 a stála nás kolem 700 mld. Kč, tedy polovinu současného veřejného dluhu ČR. Naše země by mohla vyjít z krize posílena za předpokladu, že se podaří udržet sociální soudržnost a nevyjdeme z krize ve stavu rozvrácené společnosti, jak se již stalo v Řecku, Lotyšsku, Maďarsku a jak se asi stane v Irsku. Po této krizi některé země, ty konsolidované, začnou opět produkovat zboží a služby a získávat větší podíly na trzích a jiné vyjdou rozvrácené a budou řešit staré konflikty. Byl bych velmi rád, kdyby se ČR ocitala po krizi v kategorii A. Nu a pro obnovení hospodářského růstu ve světě je zapotřebí také daleko efektivnější regulace finančního sektoru, která by zabránila opakování událostí roku 2008, kdy i v USA předvedli nám dobře známý bankovní socialismus: když se daří, zisky jsou soukromé, když se hodně nedaří, o ztrátu se rádi podělíme s daňovým pokladníkem, ztrátu znárodníme.

Blogy