Vícerychlostní iluze

15. května 2019

V reklamních šotech, které provázejí jako obvykle předvolební kampaň, se některé strany snaží kličkovat v otázce, zda jsou pro více či méně integrovanou Evropskou unii. Kloní se k tomu, že Evropa by měla mít víc rychlostí a my bychom měli jet v tom pomalejším pruhu. Jedná se o strategii, která je pochybná hned ve dvou ohledech. Za prvé platí, že Evropa více rychlostí není nějakým projektem do budoucna, ale realitou, ve které žijeme už delší dobu. Jinak by nebylo možné, aby mzdy u nás tak zaostávaly za průměrem mezd v jádru EU, aby naše sociální zabezpečení bylo o tolik slabší než v zemích evropského jádra, aby dotace pro naše zemědělce byly o tolik nižší a aby potraviny, jež se k nám dovážejí, byly nejednou horší kvality než na západ od našich hranic.

Stoupenci Evropy více rychlostí v podstatě říkají, že jim tato situace docela vyhovuje a nehodlají na ní nic měnit.
Druhý problém spočívá v nepochopení projektu Evropy více rychlostí v té podobě, v jaké byl už před lety navržen ve scénářích Evropské komise. Jednalo se o pět scénářů, které se lišily tím, s jakou ochotou se jednotlivé členské země chtějí zúčastňovat společných celoevropských projektů v oblasti harmonizace a integrace.
Vtip těchto scénářů spočíval v tom, že sice přiznávaly jednotlivým zemím volnost rozhodnout se, nakolik a jak rychle se chtějí integrovat, podle této ochoty se však měla rozdělovat jejich práva a povinnosti.
Velice snadno by mohlo dojít k tomu, že jedině země vysoce integrovaného jádra by měly i nadále nárok na všechna práva v plném rozsahu, zatímco společné povinnosti by i nadále platily pro všechny bez ohledu na to, zda se nalézají v centru, či na periférii.

Nabízet voličům, že pojedeme ve volnějším pomalém pruhu z hlediska povinností, ale přitom budeme nejvyšší rychlostí požívat všech výhod, je silně zavádějící.

Evropa více rychlostí pro nás přináší kombinaci spíše opačnou.

Autor: Jan Keller (Autor je sociolog, europoslanec za ČSSD)
Zdroj: Právo, 15. 5. 2019

Blogy