Tymošenková je celoevropským trnem v oku

7. května 2012

Pozornost médií se upírá téměř výhradně k Julii Tymošenkové. Na Ukrajině byli ale za údajné zneužití funkcí odsouzeni na tři až čtyři roky vězení další tři bývalí ministři.

Samotná Julie Tymošenková byla nedávno odeslána z Kyjeva do Charkova. Má být postavena mimo kontakt s příznivci. Těžko se k ní dostává i její advokát. Došlo zřejmě i k tomu, že její odpor a nechuť spolupracovat byly paralyzovány násilím. Příslušné vězeňské orgány to ani příliš nezpochybňují a poukazují na vězeňský řád, který jim podobné zákroky umožňuje.

Trestní stíhání Tymošenkové bylo od začátku vedeno tak, aby se „něco“ našlo – proto se otevřely již dříve uzavřené komnaty. Její odsouzení bylo především politické rozhodnutí. Vlastně je v tom kus osobního příběhu. Existuje upřímná a hluboká nenávist mezi ní a Janukovyčem. Na Ukrajině bohužel nefunguje soudní systém tak, že by do něj nesměly zasahovat orgány politické moci. Janukovyč ji potřeboval dostat za mříže a nyní se hledají další kauzy, aby vězení jen tak neopustila.

„Nevýhodná“ smlouva o plynu První případ, za který byla odsouzena na sedm let, se týká – prý nevýhodné – smlouvy s Ruskem o plynu, jež byla uzavřena v roce 2009. My bychom si měli připomenout, že podpis smlouvy byl naopak výhodný pro nás, protože také díky jemu začal téct plyn do pomalu zamrzávající Evropy.

Nyní, když je Tymošenková ve vězení, se otevírají další případy. Jedná se o obchody s Ruskem, při kterých nebyly dodrženy smluvní závazky a za kterými figuruje Tymošenková jako manažerka. Dluh, na jehož vytvoření se Tymošenková podílela, byl pak přičten k celou krajinskému dluhu. Zároveň byla Tymošenková obviněna z daňových úniků, protože vyváděla prostředky na Kypr. Je velmi pravděpodobné, že překračovala zákonný rámec. To, co činila, je ale na Ukrajině téměř standard. V roce 2005 generální prokurátor vyšetřování zastavil. Dnes je případ na stole znovu.

Před Tymošenkovou se otevírá další kauza: vražda Jevgenije Ščerbakova a jeho manželky. Může se opravdu stát, že z vězení už nevyjde.

Přesto, že Julie Tymošenková není svatá, je pravdivé tvrzení, že Ukrajina dnes vytváří politické vězně. Není pochyb, že Janukovyč a jeho lidé si procesem s Tymošenkovou vyřizují účty s dlouhodobým politickým protivníkem.

Evropská unie vedla s Ukrajinou jednání o Asociační dohodě, která měla být podepsána v prosinci 2011. Současně však EU odsoudila proces s Tymošenkovou jako tendenční a zpolitizovaný a nakonec jednání o dohodě zmrazila, závěrečná ratifikace se nekoná.

Události v posledních dnech nabraly na obrátkách. Na ukrajinském Krymu se v květnu chystá summit prezidentů středoevropských zemí. V červnu má Ukrajina spolu s Polskem hostit ME v kopané. Bylo to původně velké vstřícné gesto, které Ukrajině dávalo příležitost se předvést a přitáhnout nové investice. Teď se vše vážně komplikuje. Kvůli zacházení s Tymošenkovou se prezidentského summitu nejspíš nezúčastní hlavy devíti států, nepřijede ani šéf Evropské komise Barroso.

V České republice máme jako vždy postoje nejméně dva. Prezident Klaus se rozhodl po Medveděvově odsouzení vývoje na Ukrajině nejet také. Ministr zahraničí Schwarzenberg naopak nepovažuje bojkot za nejlepší způsob. Prý by se rozhodl jinak.

Premiér Nečas nevylučuje ani politický bojkot ME v kopané. Prezident Klaus zase o bojkotu šampionátu nemluví a chystá se sejít s prezidentem Putinem na zápase ČR–Rusko v polské Wroclavi.

Symbolický „polobojkot“ Spíš než o politickém bojkotu šampionátu lze hovořit o symbolickém „polobojkotu“. Vše pojede normálně – ale na území Ukrajiny možná bez účasti některých vrcholných politiků. Kancléřka Merkelová říká, že se rozhodne až na poslední chvíli.

Zatímco politika si s Ukrajinou neví rady, fotbalisté a fotbaloví obchodníci mají jasno. Michel Platini, šéf Evropské fotbalové asociace, a německý fotbalový svaz prohlašují: „Žádnou politikou si fotbalový svátek vzít nedáme.“

Nepochybuji o tom, že na Ukrajině přibývá rysů autoritářského režimu. Je třeba vyvíjet maximální tlak na humánní a spravedlivé zacházení s vězněnou Tymošenkovou. Nelze ratifikovat Asociační dohodu, pokud jsme svědky hrubého ovlivňování justice výkonnou mocí. Co si ale počít s tím, když nám do ukrajinských událostí vtrhl fotbalový šampionát? Sport a politiku šlo možná oddělovat dříve. Dnes jsou ale rozhodnutí o pořádání velkých sportovních akcí také rozhodnutími obchodními a politickými.

Řečnit o bojkotu fotbalového šampionátu na Ukrajině pokládám za neefektivní. Jednalo by se stejně o pouhý politický „polobojkot“, ze kterého by si Janukovyč mnoho nedělal. Doporučil bych politikům, aby se zápasů hraných na Ukrajině neúčastnili – v tichosti a bez zbytečných gest.

Zdroj: Lidové noviny, 7.5.2012

Blogy