Teze k situaci ve stavebnictví – politika

Svobodná vůle je pojem, jenž ve filosofii označuje myšlenku, že člověk jedná jen na základě svých vlastních rozumových rozhodnutí, nikoliv pod vlivem vnějších podnětů, jež nejsou v jeho moci. S otázkou svobodné vůle jde v ruku v ruce otázka odpovědnosti za vlastní činy. Pokud není naše rozhodování svobodné, můžeme být odpovědni za vlastní činy? Zdroj Wikipedie.

Dle elaborátu Analýzy podpory ekonomického růstu prostřednictvím stimulace investic Úřadu vlády ČR ze srpna 2016 má Česká republika jednu z nejřidších dálničních sítí v EU (9,5 km na 1000 km2, přičemž průměr EU v roce 2012 činil 21,5 km). Ukazatel kvality silniční sítě infrastruktury je výrazně pod průměrem EU (4,0 pro Českou republiku oproti průměru EU, který činil 4,9). Na rozdíl od okolních států v ČR chybí dálniční propojení hospodářských center země a výstavba vysokorychlostních železničních tratí, které by zvýšily ekonomickou a technickou úroveň jednotlivých krajů v ČR. Přesvědčit se o tom můžeme při cestách po zahraničních dálnicích, silnicích či během průjezdu desítkami tunelů, ať už po pozemní komunikaci, železnici či vodní cestě.

Již v pořadí 213. Žofínské fórum, které se konalo v Praze dne 7. 9. 2017, se věnovalo aktuálním otázkám rozvoje našeho stavebnictví. Snažilo se odpovědět na otázku, co zpomaluje bytovou výstavbu, dopravní stavitelství, v čem zaostává naše legislativa a zda chceme i nadále pokračovat v nehospodárnosti. Nehospodárnost se projevuje tím, že Česká republika je jedinou zemí, která si sama nastavuje pravidla veřejného zadávání tak, aby v případě veřejných stavebních zakázek ztratila konkurenceschopnost ve srovnání s ostatními státy při čerpání dotací z EU. Na tyto, ale i ostatní příčiny krize českého stavebnictví jsem poukázal již 6. října 2014 (viz. https://www.cssd.cz/aktualne/nazory-a-komentare/martin-zemanek-priciny-krize-ceskeho-stavebnictvi/) a o výsledku přijatých nápravných opatření se můžeme přesvědčovat na stavbách v ČR.

Výše uvedené skutečnosti by měly „nakopnout" odpovědné osoby za rozhodování při koncepční, prognostické a plánovací činnosti ve stavebnictví k zásadní reformě organizační struktury českého stavebnictví a zahájit tím jeho „ozdravný proces", spočívající v tom, že u dlouhodobých plánů bude nutné zachovat jejich kontinuitu při změnách volených orgánů. To znamená, že zákony a dokumenty týkající se státu a jeho řízení, musí být dlouhodobě platné.

Změny a různé novely svědčí o nekvalifikovanosti při jejich tvorbě a nekompetenci při jejich přijímání. Vyskytují se případy, že orgán samosprávy zruší rozhodnutí předcházejícího orgánu, čímž dochází k diskontinuitě popřípadě poškození zájmů subjektů anebo, že soudy svými verdikty v podstatě plánují, řídí a hlídají kvalitu v procesu výstavby inženýrského stavitelství v ČR.

Na příkladu přijetí zákonného limitu pro dodatečné stavební práce, který byl snížen na 20% z nabídkové ceny zakázky (i když podle pravidel EU byl limit 50%), si můžeme názorně ukázat vliv této nekvalifikovanosti a vnějšího podnětu determinujícího rozhodování v PSP ČR. Zvítězil tehdy politický a stavební praxe neznalý názor, že když bude limit nižší, stavby budou levnější. Politický názor v tomto případě zcela ignoroval existenci teorie rizik (úskalí), spočívajících u inženýrských staveb kromě rizika organizačního (např.: sesuv u D8) v nejistotě o geologických podmínkách, v jakých se stavba bude budovat, a o odezvě horninového prostředí na provádění a provozování stavby.

Geotechnická rizika při výstavbě inženýrských staveb se mohou totiž ve svém důsledku projevit například jako vícepráce z důvodu potíží při provádění stavby, nedodržení rozpočtu, nedodržení požadovaných technických a kvalitativních podmínek, nedokončení díla v požadované kvalitě a smluvní doby předání díla, o čemž se můžeme opět názorně přesvědčit na příkladu D8 – oslavy diletantismu v Čechách.

V případě dopravních staveb budou muset politici rozhodnout, zda v režimu veřejně prospěšné stavby a dle postupů obvyklých v zahraničí konečně dokončit MO, SOKP v Praze a VMO v Brně, či dálniční tahy – D3, D10, D11, D35 a D49 v ČR. Předpokladem je urychlené omezení byrokratických nesmyslů včetně dogmat neefektivity dle stávajících modelů posuzování bez započtení vnějších vlivů – jemných prachových částic PM na centrální nervový systém člověka či determinantu rozvoje spočívajícího v diverzifikaci životní úrovně obyvatel určitého regionu.

Najde se někdo z politiků, který nebude podléhat vnějším podnětům, nebude nadbíhat průzkumům veřejného mínění a začne po slovenském vzoru dělat to, co odpovědní politici mají – vésti ku prospěchu obyvatel obou zmíněných metropolí bez ohledu na existenci překonané již technické politiky v resortu dopravy?

Případný text by mohl znít:

Centrální komise MD dle mého názoru posuzuje projekty jen prismatem čísel a tabulek, které buď vyjdou anebo nevyjdou. Ekonomická výhodnost je jen jeden z důležitých faktorů, které ovlivňují rozhodování o tom, jak pokračovat při výstavbě silnic a dálnic. Dnes víme, jaká je situace v Praze a v Brně v blízkosti nedokončených okruhů či měst u rozestavěných D3, D11, D35 a D49. Když není dokončené cesty, není udržitelného rozvoje regionu, není zaměstnanost, nejsou nové investice, není udržitelného života. Kolik dalších zbytečných úmrtí díky emisím z dopravy a lidským karcinogenům ze znečištěného ovzduší prachovými částicemi budeme muset ještě tolerovat? Kolik dalších pacientů s výskytem autismu, demence, Parkinsonovy nemoci, mozkových příhod, Alzheimerovy choroby, kardiovaskulárních onemocnění či dětí s nitroděložní růstovou retardací včetně urychleného procesu stárnutí osob v produktivním věku připustíme? Okruhy se stavět budou!

Blogy