Státní dluh, volby a pokora

15. června 2010

Volby do poslanecké sněmovny v květnu 2010 dopadly velmi překvapivě na úkor ČSSD, ODS, KDU ČSL a starých harcovníků v mnoha politických stranách. Volby dominovaly dvě témata: strašení státním bankrotem (Řeckem) a osobní kampaň proti Jiřímu Paroubkovi, který byl démonizován. Volič měl volit strany „rozpočtově zodpovědné“ a pokud možno odmítnout Jiřího Paroubka a s ním i sociální demokracii. To se z části povedlo sociálnědemokratičtí voliči z minulých voleb přeběhli k Miloši Zemanovi, k Janě Bobošíkové či k Věcem veřejným. Případně nešli k vůbec k volbám.

Nechci se vyjadřovat k věcem personálním. Jiří Paroubek převzal politickou zodpovědnost za výsledek ČSSD a odstoupil. ČSSD bude hledat dříve či později nového šéfa, který nepochybně bude pracovat jiným stylem než šéf předchozí a chtěl bych jen doufat, že se nepotvrdí teorie, že každý nový předseda ČSSD bude štvanou zvěří, jen proto, že je předsedou ČSSD.

Daleko důležitější pro voliče i ČSSD je ono strašení státním bankrotem či dluhovou pastí. ODS a TOP 09 se podařilo vyvolat hysterii kolem státního dluhu v zemi, která podle všech měřítek nemá s dluhem větších problémů. Státní dluh ČR koncem roku 2009 byl 35,4% HDP a byl v EU šestý nejmenší. Tempo růstu bylo sice v roce 2009 hrozivé – 5,9% HDP, ale všichni, včetně ČSSD se přihlásili k jeho redukci v relativně krátké době. Drakonická redukce je sice možná, ale ohrozila by křehký růst ekonomiky. ČSSD navíce většinu českého veřejného dluhu nevytvořila z větší části byl cenou za bankovní socialismus, zpackanou privatizaci devadesátých let a také vznikl v posledních 4 letech, kdy ČSSD nevládla. Přesto ČSSD odskákala problém dluhu nejvíce. Vysvětlení je překvapivě prosté: v politice nejde ano o to, jak to je, ale jak to vypadá. Pravicoví politici v čele s Miroslavem Kalouskem se včas slovně přihlásili k šetření, přestože v reálném hlasování ve sněmovně do konce podporovali sporné projekty, které plýtvají veřejné peníze. Jako příklad bych uvedl elektronické dálniční známky (naprosto zbytečný projekt) a velká zakázka na odstraňování ekologických škod. Na straně druhé představitelé ČSSD ve vyhlašování úsporných programů nebyli příliš přesvědčiví.

Co by se bylo stalo v případě volebního vítězství ČSSD? Nic dramatického. Vláda vedená ČSSD by také musela šetřit. Splnila by sice svých několik „vlajkových slibů“: zrušení poplatků ve zdravotnictví celoplošně či jednorázový 13. důchod, ale k šetření by byla též donucena. Škrtala by provozní výdaje státu, dělala audity státníchvýdajů, aukce na veřejně zakázky atd. atp. Zvedla by daně z příjmů právnických osob, obnovila progresi u daně z příjmů fyzických osob a zdanila více lihoviny a cigarety. A protože by se nepouštěla do experimentu s kapitálovými penzijními fondy, tak její výsledek hospodaření by byl i lepší.

Co lze čekat nyní. Téměř cokoliv. Klíčové strany vznikající vládní koalice (ODS a TOP 09) ještě před volbami slibovaly, že v žádném případě nebudou zvyšovat daně. Je krátce po volbách a již připouští, že přijmou návrh tzv. Bezděkovy komise pro důchodovou reformu a zvednou nižší sazbu DPH z 10% na 19%. To v praxi znamená zvýšení cen potravin, tepla a léků o 8,2%. Ponechám stranou, že je to jasný podvod na voličích, kterým bylo říkáno, že daně se zvyšovat nebudou. Nejhůře na tom budou, pokud bude přijat tento návrh, důchodci a jiní příjemci fixních příjmů. Jim se zvýší ceny o 4-5%, bez jakékoliv kompenzace. Bude to podobné, jako by se vyplácené důchody snížily o 4-5%. Lépe na tom budou zaměstnanci, kterým zvýšení cen bude kompenzováno nižším odvodem sociálního pojištění. A nejlépe na tom budou podnikatelé platící DPH, kteří umí nemalou část osobní spotřeby „prohnat skrze firmu“ a tímto způsobem vůbec DPH neplatit. A v tom je hlavní rozdíl mezi politikou, kterou by dělala ČSSD a kterou bude dělat vznikající vládní koalice. ČSSD by se snažila, alespoň část utahování opasků přenést na nejbohatší (progresivní daň z příjmu fyzických osob), nově vznikající koalice se od počátku snaží shodit břemeno úspor ty nejslabší: důchodci a rodiny s dětmi. ČSSD by však k tomuto problému měla přistoupit s tou největší pokorou: nepovedlo se nám voličům vysvětlit, že prosazujeme politiku v jejich zájmu, že jsme rozpočtově zodpovědní. Je čas na reparát, pokusit se vysvětlit, že osobní věci v předvolební kampani, jakkoliv jsou zajímavé, by neměli zakrýt věci programové, tedy snahu ČSSD o to, aby byla udržena v České republice sociální soudržnost, aby se o náklady světové finanční a hospodářské krize podělila celá společnost. Jenom tak bude zachován sociální smír, jenom tak bude zachována naděje na prosperitu, poté co krize odezní.

Blogy