Služební byty: nepřijatelné změny.

6. prosince 2010

Návrh novely občanského zákoníku, který nyní k projednání do Poslanecké sněmovny předkládá vláda a jehož autorem je Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), o kterém jsem již vícekrát psal, je jednou z nejnekvalifikovanějších a zároveň nejbezohlednějších legislativních úprav, která kdy byla poslancům k projednání předložena. Právem proto, a prosím, aby tato informace byla vzata se vší vážností na vědomí, porada expertů k přípravě nového občanského zákoníku v pondělí na ministerstvu spravedlnosti odmítla naprostou většinu toho, co nyní ministerstvo předkládá. Neústavní, protilidské, nekvalifikované.

Chtěl bych se nyní věnovat jen jedné části navrhované novely, a to zrušení pojmu „služební byt“. Nelze nazvat jinak než drzost to, že si malá skupinka lidí, která se momentálně dostala do vedení ministerstva, osobuje právo zrušit takový právní institut, jakým je zvláštní úprava služebních bytů, který existoval za prvé republiky, je upraven nejen v současném, ale i v budoucím občanském zákoníku. Má být podle představ „legislativců“ z MMR nahrazen pojmem „nájemní smlouva na dobu určitou – po dobu výkonu práce pro pronajímatele“. Zdá se to být logické, ale není. Nájemní smlouva uzavřená na dobu určitou končí uplynutím času, tedy skutečností, která je snadno předvídatelná a určitá. Ale smlouva uzavřená na dobu výkonu práce je přece něco zcela jiného: může trvat měsíc, ale také dvacet let. A musí tedy mít i jinou právní úpravu beroucí ohled na možnosti nájemce opatřit si jiné bydlení, když ukončení nájmu v důsledku skončení práce asi vždy předvídat nemohl.

Toho si sice byli vědomi bezohlední ministerští amatéři, ale celou věc vyřešili sotva přijatelně: dosavadní ustanovení §710 odst. 4 obč. zák. navrhují změnit tak, že nájemce „služebního bytu“ se musí vystěhovat do konce měsíce následujícího po dni, kdy přestal pro pronajímatele pracovat. Vypouštějí se tedy ustanovení o tom, že se bere ohled na ty, kteří ukončili pracovní poměr z důvodů odchodu do důchodu, nemoci nebo invalidity. Všichni bez rozdílu: do měsíce ven z bytu!

To se zdálo trochu moc i pro předkladatele novely, ale věc navrhují řešit způsobem, který nelze nazvat jinak, než jako surovost: navrhují nové ustanovení § 713, odst. 2, které zní: „Jestliže byt, ke kterému byl sjednán nájem na dobu výkonu práce pro pronajímatele, užívají po smrti nájemce, k níž došlo v souvislosti s výkonem práce pro pronajímatele, jeho manžel, nebo osoby uvedené v § 706 odst.1 (nejbližší příbuzní, pozn. S.K.), nejsou povinni se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěna přiměřená bytová náhrada.“ Přičemž právo na tuto bytovou náhradu, podle odst. 2 téhož navrhovaného ustanovení „…zaniká po uplynutí 2 let od smrti nájemce…“

Takže, pokud železničář, který bydlí ve služebním bytě, přijde v práci o nohu a nebude moci svoji práci dále vykonávat, musí se z bytu vystěhovat do měsíce, pokud by v práci zahynul, mohla by rodina v bytě bydlet ještě dva roky!

Kladu si znovu a znovu otázku, co nutí vládu k tomu, aby za současné obtížné situace mnoha lidí, jim ještě předkládala takovéto šílenosti, které nejen, že vůbec nejsou zapotřebí, ale které jsou v zásadním rozporu s tím, co ministerstvo spravedlnosti předkládá jako návrh nového znění občanského zákoníku? Co nutí vládu, aby navíc ještě požadovala, aby Sněmovna projednala tyto návrhy v tzv. zrychleném čtení, tedy bez řádného projednání ve výborech? Neměl by si předseda vlády nechat předložit relevantní informace, vzít celý návrh této novely zpět a nechat všechny tyto úpravy až na dobu, kdy bude projednáván nový občanská zákoník? A nenechat v bytovém právu řádit koaliční stranu, která, žel, právě sociálně citlivý přístup k bydlení měla jako jedno ze svých předvolebních hesel?

Blogy