Rozpočtová rada strachu

16. listopadu 2018

Národní rozpočtová rada před 14 dny vydala zprávu, ve které konstatovala, že pokud bychom zachovali současné daně a strukturu příjmů a výdajů, pak by se zadlužení českého státu za padesát let vyšplhalo na 230 procent HDP. Svým prvotním „dílem“ se tak hrdě zařadila vedle další vyvolávače strachu státních bankrotů, mezi jejichž vůdce se v minulosti pasovali především populističtí činitelé pravé části politického spektra.

Zprávu lze brát pouze jako matematické cvičení svých tvůrců, avšak nikoliv jako vážně míněnou predikci státní instituce. Národní rozpočtová rada si namodelovala padesátiletou virtuální realitu, ve které se nám snaží tvrdit, že neměnnost hospodářství je absolutně daný fakt. Jednoduše jsme nastoupili do rozjetého vlaku, který v dalších 50 letech nezastaví v žádné zastávce, aby dočerpal palivo, nespadne mu přes koleje žádná překážka, jež bude třeba odstranit, ale za to zaručeně na konci nefungují brzdy a vlak míří k tvrdému nárazu. To samozřejmě není pravda.

Všichni tak nějak tušíme, že má naše ekonomika strukturální problémy. Změna hospodářského modelu země i vzhledem k měnícímu se světu a s tím například spojenému tlaku na větší digitalizaci, jež může zásadně změnit strukturu našeho hospodářství, bude v budoucnu nezbytný fakt. O tom se však v dokumentu vůbec nemluví, ačkoliv dopad na Českou republiku to může mít ve všech oblastech výrazný.

Velkou část zprávy Národní rozpočtová rada věnuje důchodovému systému, kde se na dnešních číslech snaží projektovat situaci o 50 let později. Výdaje státu na důchodový systém ve výši 12 procent jsou pak dle komentáře rozpočtových teoretiků zásadní problém, který údajně nemůže republika zvládnout.

Samotné soustředění se na český kontext bohužel nedovolil autorům rozhlédnout se po světě a zjistit, že takovou výši státních výdajů na penzijní systém již některé státy světa dávno dávají a vůbec nic se neděje. Jen je prostě v těchto zemích důchodce brán jako člověk, který si za svoji celoživotní práci a placení daní státní důchod zaslouží a stát se o něj postará. Jen u nás se z výdajů na důchody stal fetiš, kterým je dobré zamávat pokaždé, když na sebe bez přemýšlení potřebuje někdo upozornit. A přitom má náš důchodový systém daleko podstatnější problémy. Tím je například rozdíl ve výši důchodů mužů a žen, či naprostá nepřipravenost systému na právě nastupující fenomén automatizace a digitalizace procesů.

Motivaci Národní rozpočtové rady chápu. Je tu nová, chtěla na sebe upozornit a šikovněji to udělat snad ani nemohla. Jen by si, dle mého názoru, měla uvědomit, že je státem zřízená za hlídání financí, nikoliv za vyvolávání nesmyslné paniky. Tady se pro tentokrát hrubě sekla. Doufejme, že nepovedený vstup máme za sebou a příště to snad už bude lepší.

Komentář vyšel v rámci pravidelné debaty Jana Macháčka na webovém serveru lidovky.cz

Blogy