Rozpočet ukázal, že má smysl být ve vládě

19. září 2019

Po anabázi s výměnou ministra kultury, což jinde ve světě trvá několik dnů a mediálně obsáhne jednu zprávu, se zdá být srozumitelné, že sociální demokracie v koaliční vládě s hnutím ANO zůstane a už o tom nepovede žádné další diskuze. Minimálně pro ČSSD jako takovou byla politická hra kolem ministra kultury zvláštní zkouškou a je dobře, že nakonec vláda nepadla. Bylo by to malicherné. Zejména ve chvíli, kdy se vyjednávalo o podobě státního rozpočtu.

Je to právě výsledná podoba státního rozpočtu, kterou vláda před pár dny schválila a která podle všeho projde pozitivně i hlasováním poslanecké sněmovny, co ospravedlňuje a opodstatňuje účast ČSSD ve vládě. Prakticky všichni sociálnědemokratiční zástupci ve vládě uspěli a získali pro svoje resorty potřebné peníze navíc. Nová technika pro hasiče a policii, více peněz na boj se suchem a udržení vody v krajině, posílení platů v kultuře anebo lítý boj Jany Maláčové o peníze do sociálního segmentu, do péče o potřebné. Navíc vyhraný boj o průměrné navýšení důchodu o 900 Kč, a podpora předsedy vlády pro Janu Maláčovou v rámci souboru parametrických opatření v souvislosti s udržitelností důchodového systému, kde dal premiér přednost konceptu sociální demokracie před vizí „svojí“ Aleny Schillerové.

K tomu všemu vrcholí boj o růst minimální a zaručené mzdy, kde je sociální demokracie tradičně na straně odborů, rozuměj na straně zaměstnanců. To je spojení prakticky trvající již druhé století a jedná se partnerství pevné, rozumné a potřebné. Čeští zaměstnanci mají nárok na stejnou výši mzdy jako slovenští kolegové. To je stanovisko ČSSD a jen těžko se proti němu dají nasadit relevantní argumenty. Dokud bude Jana Maláčové ministryní, bude v tomto ohledu o sociálnědemokratickou agendu dobře postaráno a lidem se bude žít líp. Skutečně bude lépe pracujícím, matkám samoživitelkám, lidem v tíživé životní situace, handicapovaným a seniorům.

Vnímám pozitivně i to, nač se v ČSSD dlouho čekalo. Lidé si začínají všímat, že jejich životní úroveň kopíruje pozvolna křivku ekonomického růstu v naší zemi. Začínají uznávat, že se mají lépe a že jim jde stát na půli cesty s pomocí, když ji potřebují. Mezi lidmi se mluví o tom, že pracovat se vyplácí a že za práci je lepší mít férovou mzdu, než čerpat sociální dávky nebo pracovat na černo a žít v nejistotě. Důchodci nemusí tak nervózně počítat v supermarketu každou korunu a přemýšlet, zda si mohou koupit o housku více nebo pár jablek jen tak na chuť. Nemusí dávat přednost nákupu léků před potravinami, mohou vzít svá vnoučata na zmrzlinu a zároveň si neodpírat odpolední kávu nebo návštěvu divadla.

Pozitivní reakce se začínají objevovat také na sociálních sítích, kde jsou naši ministři a ministryně aktivní, a to je dobrá zpráva. Potřebujeme s lidmi komunikovat, potřebujeme ukázat, že to jsme my, kdo za ně bojují a kdo rozumí jejich problémům. Není to parta kolem miliardáře, z nichž mnozí nevědí, kolik stojí máslo nebo mléko a jak obtížné je žít s minimální mzdou, byť ji sociální demokracie posledních několik let pravidelně zvyšuje. Je to sociální demokracie a její lidé, kteří se bijí za práva těch, kteří to nejvíce potřebují a za to, aby se jim lépe žilo. Skutečně lépe.

Blogy