Radko Martínek: Od ústavního k neústavnímu zákonu

Od ústavního zákona k neústavnímu zákonu. Tak by bylo možné velmi stručně charakterizovat legislativní vývoj návrhu zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, který jsme projednávali v Senátu. A je to neuvěřitelné, protože právě tento zákon, by měl být velmi důležitý. Dokonce klíčový, měl totiž předurčovat, jak stát bude dělat rozpočty. Jak veřejné instituce budou dělat rozpočty. Ale je jasné, že pokud takový zákon má být, tak musí být samozřejmě ústavní. A to, že nakonec byl schválen jako normální zákon, je fatální problém.

Proč by ten zákon měl být ústavní a proč je špatně, že není ústavní? Podle mého názoru máme ve státu velmi správně stanoveno, a jsme v Evropě víceméně výjimkou, že charta místních samospráv i naše ústava zaručuje samosprávu. Každá samospráva je založena také na samostatném hospodaření, tedy na samostatných příjmech. Jinde v Evropě je to řešeno různým způsobem, ale většinou tak, že obce mají komplet stoprocentní přísun, např. daně z nemovitosti, která je úplně někde jinde, než je daň z nemovitosti u nás. A to je základ její samostatnosti, stát se na té dani z nemovitosti vůbec nepodílí. To znamená, každá obec si pak dokonce může dělat politiku ve své vlastní dani z nemovitosti na svém území, což určitě není špatné. Náš systém je založen na tom, že samostatný příjem obcí je určen tak, že mají určitý podíl na takzvaných sdílených daních. Osobně si myslím, že tento systém je velmi přínosný, protože vlastně stát, obce i kraje dýchají stejným způsobem. Jestliže se státu daří, tak vybírá více daní a zároveň z toho mají větší podíl jak kraje, tak obce. Jestliže se státu nedaří a ekonomika nefunguje, tak se logicky snižují daňové příjmy. A stejným principem, jako se snižují daňové příjmy státu, se snižují také krajům a obcím.

A to je podle mého názoru správně. Protože potom všechny tři instituce mají společný zájem, aby stát fungoval a aby se daně vybíraly. To znamená, že všichni prostřednictvím různých iniciativ usilují, aby ekonomika fungovala. Klasický příklad jsou obce, budování nejrůznějších průmyslových zón, příprava podmínek pro podnikatelský sektor atd.

A my bychom nyní do tohoto systému zasáhli způsobem, že tento princip by byl fatálně narušen. Ač obec neudělá nic, co by bylo špatně nebo nesprávně, tak je postižena tím, že někdo jiný udělá fatální chybu. Tím myslím stát. A to je podle mého názoru neústavní. A pokud bychom takto měli postupovat, tak je zcela narušen systém samosprávy. V tom okamžiku totiž může prakticky jakákoli vláda, která získá většinu v Poslanecké sněmovně, když to dovedu do absurdity, zlikvidovat příjmy všech obcí a krajů v republice. A to je podle mého názoru zcela nepřípustné.

Proto jsem, společně s mnoha kolegy, hlasoval za zamítnutí tohoto zákona. A rovnou jsem avizoval, že pokud se Poslanecká sněmovna neprobere a náhodou by tento návrh zákona schválila, tak vyhlašuji, že se zcela určitě budu podílet na podání ústavní stížnosti. A předpokládám, že takový postup získá v Senátu širokou podporu.

A na závěr uvedu jednu neuvěřitelnou perličku. Obšírně jsem korespondoval s nejrůznějšími institucemi, kraji, obcemi, aby mi sdělily svůj názor na tento zákon. A od jednoho, kraje, jsem pak obdržel následující sdělení: „Tento návrh neprošel ani řádným připomínkovým řízením.“ Takže rozum už opravdu zůstává stát. I proto bylo jediným řešením zamítnutí návrhu tohoto zákona.

Blogy