30. listopadu 2011
„Situace je lepší, než před dvěma nebo třemi lety,“ řekl premiér Nečas o korupci. Zvláštní. Mezinárodní statistiky totiž tvrdí něco úplně jiného. Je to čím dál tím horší.
V posledním žebříčku Transparency International byla Česká republika na 54. místě, předtím se dělila o posty 52-53 a v roce 2008 to bylo místo 45. A kdybychom sáhli do hlubší minulosti, nalezli bychom naši zemi kolem 35. místa. Těžko říci, v čem to s uplácením a ovlivňováním veřejných soutěží má být lepší. Spíš je pořád hůře.
Samozřejmě – tento žebříček Transparency International je poněkud obskurní a jeho vypovídací schopnost zpochybnitelná. Zachycuje jakýsi obecný pocit o velikosti korupce, nikoliv skutečnost. Je to měření dojmu, ne měření faktů. Kdekdo tedy může říci, že poměřovat zemi pomocí něčeho tak vágního není férové.
Avšak ani vláda nepředkládá žádný skutečný argument, že by se situace lepšila. Premiér pouze přišel s dosti silnými slovy, prohlásil mimo jiné, že rojící se iniciativy proti korupci jsou jako všude se objevující noví partyzáni v dubnu 1945. Co tím – pro Boha - myslel? Označil snad sám sebe za ustupující wehrmacht, který zakopává o novopečené hrdiny? Nebo se předseda vlády pasuje do role přicházející Rudé armády? Asi chtěl spíše říci, že teď, když on a jeho vláda vyhráli rozhodující bitvu s korupcí a všechny úplatkáře zahnali na zmatený útěk, se na tom slavném triumfu chtějí přiživit další. Jak prozradil ve svém následném textu v Hospodářských novinách, tak mířil prý na odboráře, že se nyní chtějí vést na vlně zájmu o korupci.
Na to má jistě právo, jen potíž je v tom, že vize dobře vykonané práce v boji s korupcí jsou jenom prázdné představy, které nesdílí kromě pana předsedy vlády a jeho poradců už nikdo další.
Nechci soudit, zda je nyní korupce více nebo méně, než ji bylo před několika lety. Nikdo z nás to není schopen efektivně změřit. Jen poznamenávám, že vyhlašování zlepšení není důkaz opravdového zlepšení, spíše znak bezradnosti.
Každopádně premiérovo partyzánské vzplanutí naznačuje jednu věc, která je společná celé vládnoucí politické reprezentaci. Korupci vidí předseda vlády jako problém politický, vždyť úplatkářství se stalo podstatným tématem všech posledních parlamentních voleb. Proto je třeba číst poslední premiérova slova jako pokus začít tuto otázku odstraňovat z potenciálních témat voleb příštích. Pokud se totiž korupce stane tématem volebního klání, žádná vláda z toho nemůže profitovat – jedině tratit. A protože zatím nepřineslo protikorupční tažení této vlády nic hmatatelného, je potřeba alespoň přesvědčovat veřejnost, že všechno směřuje k lepšímu.
Potud lze mít pro pokus (nesporně zcela marný a zbytečný) pana premiéra pochopení.
Jenže místo vtipných příměrů by asi měl předseda vlády hovořit o tom, že korupce je především otázkou ekonomické efektivity. Bohužel se ve vlastní straně už nemá skoro koho zeptat na ekonomickou problematiku, protože jeden z posledních národohospodářů (myslím Martina Doktora) mu nedávno položil legitimaci k nohám.
Ale kdyby se premiér měl koho zeptat, asi by se dozvěděl, že problém s korupcí není ani tak v rovině přímé ztráty, tedy toho, že stát například zaplatí více za dálnici než by bylo nezbytně nutné, ale v tom, že korupce vede k přesměrovávání finančních prostředků od tržně nejschopnějších subjektů k subjektům, které programově nevidí svou perspektivu v úspěchu na trhu, ale ve snaze tento trh ohnout, přizpůsobit ho svým představám. Tím je trh znásilňován a je snižována efektivita jeho fungování. Což vede ke značným celospolečenským nákladům. Korupce přesměrovává životní úroveň od většiny k menšině, přispívá ke špatné alokaci kapitálu a snižuje tak efektivitu tržních procesů. To jsou slova, která by člověk očekával od premiéra pravicového kabinetu.
Vyprávění o partyzánech z dubna 1945 v tom, aby trhy fungovaly spravedlivě (tedy aby vítězem soutěže byl výrobce s nejnižšími náklady a nejvyšší efektivitou) příliš nepomůže. A určitě nijak nepomůže k tomu, aby tento stát byl státem, který důsledně naplňuje občanské právo každého obyvatele žít v zemi, kde – aniž by porušoval zákon – má stejné právo soutěžit na trhu, na němž nejsou někomu jinému prodávány výhody a bonusy.
A jestliže se panu premiérovi nelíbí, že odbory protestují proti korupci, neměl by kvůli tomu odboráře nazývat rychlokvašenými partyzány, ale spíše je zvát k jednacímu stolu a téma boje s korupcí přenést i na půdu tripartity. Protože tržní poruchy vytvářené bující korupcí poškozují kromě korupčníků všechny občany této země.
