20. března 2018
Stále častěji se v Evropě objevují návrhy na garantovaný univerzální příjem či na zkrácení pracovní doby. České odbory dokonce v uplynulých dnech přišly s požadavkem na zkrácení pracovní doby o půl hodiny denně. Inspiraci pro takovýto krok můžeme hledat nedaleko za našimi hranicemi. Otázka dne však zní, zda má smysl, abychom v Česku – po vzoru například Francie a Německa – opravdu uvažovali o zkrácení pracovní doby? Já myslím, že rozhodně ano!
Sto let od zavedení osmihodinové pracovní doby, více jak šedesát let od první snahy snížení týdenního časového fondu, bychom se mohli jednoznačně a bez diskuzí v našich emancipačních snahách posunout dále a pracovat na dalším krácení pracovní doby. Nechme přitom stranou výmluvy, že v produktivitě práce nejsme ještě na té „správné úrovni". Pokud někdo tvrdí, že jsme se za dvacet, šedesát či sto let v produktivitě práce nikam neposunuli, tak si nalhává do vlastní kapsy.
Ždímání sil zaměstnanců by opravdu nemělo být modelem pro 21. století. To se však netýká jen oficiální pracovní doby.
Už v roce 1918 byl součástí zákona o osmihodinové pracovní době výslovný zákaz pro zaměstnavatele vydávat zaměstnanci, který pracuje v jeho závodě, práci domů za tím účelem, aby se prodlužovala pracovní doba daná zákonem.
Dnes bychom tento požadavek mohli přetavit do práva na nedostupnost mimo pracovní dobu, díky kterému zaměstnavatel nemůže vymáhat splnění úkolů zadaných mimo standardní pracovní dobu. To je totiž nešvar dnešní digitální doby. Lidé jsou doslova přikování k mobilním telefonům, aby náhodou nepropásli pokyny nadřízených v jakoukoliv denní či noční hodinu.
Zákonem stanovený oficiální konec pracovní doby tak nestaví hranice mezi práci a náš volný čas a přelévá pracovní dobu do prostoru určeného k zotavení či k trávení s rodinou. Pokud se tedy bavíme o snižování pracovního časového fondu, nezapomeňme mu především vystavět pevné hranice, které jsou dnes bohužel bezostyšně zaměstnavateli poráženy.
Text vyšel na webovém serveru lidovky.cz v rámci pravidelné debata Jana Macháčka
