Otazníky nad sněmem našeho koaličního partnera

2. března 2015

Popravdě řečeno, podobnou úvahu bych klidně přenechal některému z novinářů, ale za a) médií, na něž nemá vlastnický nebo inzertní vliv předseda Ano už nezbylo zase tolik a za b) jedná se o našeho vládního a koaličního partnera, se kterým jsme si v současné Poslanecké sněmovně tak trochu zbyli, pokud chceme pro zemi něco reálného udělat (minimálně stabilitu a zlepšení pověsti vlády dovnitř a navenek) a nechceme se při tom kompromitovat spoluprací s ODS či TOP 09 (s Úsvitem ANO sice od počátku koketovalo a navrhovalo ho nesměle jako partnera místo KDU-ČSL, ale myslím, že už je to snad přešlo).

Nechci až na jednu výjimku polemizovat s útoky na ČSSD, ke stranickým sjezdům bohužel takové věci patří, a když nemáte lidem moc nového co říci a volby jsou předem domluvené, můžete vyplnit ty dva povinné sjezdové dny alespoň mediálně lechtivou kritikou koaličního partnera, který je současně váš poslední silný politický soupeř. Jde mi spíše o to, kam se náš koaliční partner svým sněmem posunul a co to může znamenat pro budoucnost vlády a také naší demokracie.

Takže jen ta jedna výjimka. Předseda ANO se otřel o minulost ČSSD. Minulost sociální demokracie je dlouhá, těžko říci, kterou část měl na mysli. Sociální demokracie bojovala za všeobecné volební právo a osmihodinovou pracovní dobu, byla jednou ze tří klíčových opor meziválečné demokratické Masarykovy a Benešovy první republiky, bojovala proti nacismu a komunismu, sociální demokraté umírali v nacistických i komunistických kriminálech, včetně dvou svých předsedů Hampla a Laušmana, po roce 1989 přivedla sociální demokracie naši zemi do NATO a Evropské unie a ještě při tom stihla napravit alespoň část problémů, způsobených privatizací podle Václava Klause. Ne vždy jsme vše zvládli úplně nejlépe, podle našich nejlepších představ či představ občanů, ale na svoji historii můžeme být hrdí. A opakovaně jsme za těch 25 let od obnovení dostali ve volbách důvěru velkého množství občanů. ANO žádnou historii nemá, tu má jen Andrej Babiš. A ten se opravdu nenarodil až v roce 2011.

Jinak jsem stále přesvědčen o tom, že lidé nestojí o mediální přestřelky mezi koaličními stranami. Užili si toho vrchovatě za Nečase a k ničemu dobrému to nebylo. Vláda má vládnout, řešit problémy země a ne se uvnitř hádat. A nelze být napůl ve vládě a napůl v opozici. Někdy mám pocit, že se v tomto směru ANO snaží chovat jako chytrá horákyně. (Například když jeho ministři nehlasovali pro návrh vlastní ministryně Válkové na uzavření dohody se soudci a státními zástupci. To nebyl podraz na koalici, ale na vlastní ministryni). K prosazení zákonů a vládních opatření je nutná spolupráce všech tří koaličních stran. Snažím se jako předseda vlády o to, aby se vládní strany ve vládě nepřehlasovávaly a hledaly raději kompromis, který nakonec mohou podpořit všechny. Zatím se to ve velké míře daří.

Navzdory všem verbálním útokům na sněmu ANO je ČSSD připravena k pokračování vládní spolupráce na základě koaliční smlouvy a vládního programu. Koaliční smlouvu měnit nechceme a nebudeme, odráží výsledky voleb a je průnikem programu všech tří koaličních stran. Chceme ji dodržet a naplnit. Chceme být důvěryhodní i vůči veřejnosti.  Stojí myslím za to připomenout, že před volbami v roce 2013 se ANO ve snaze získat i voliče ČSSD k sociální demokracii hodně programově přiblížilo. Slibovalo jak zrušení poplatků ve zdravotnictví, tak i majetková přiznání. Pokud se teď ANO chystá posouvat doprava (což není úplně věrohodné se dvěma bývalými dlouholetými sociálními demokraty na postech klíčových místopředsedů), může to být pro řadu jeho voličů z října 2013 nemilé překvapení. Ale je to jeho věc, vláda může dobře pokračovat, pokud bude ANO stejně jako ČSSD a KDU respektovat dohodnutou koaliční smlouvu. Na sjezdu ČSSD se každopádně budu více věnovat programovým plánům sociální demokracie, její reformě a našim cílům ve vládě, než kritice koaličních partnerů.

Je zajímavé, že ANO nevyužilo svůj sněm k tomu, aby se více otevřelo a stalo se skutečným hnutím budovaným zdola. Přijalo stanovy, které by pro svůj demokratický centralismus a soustředění moci v okruhu několika lidí v předsednictvu, v demokratické straně jakou je ČSSD nikdy nemohly projít. Nedokáži si představit, že by o tom, kdo bude předsedou krajské organizace, nerozhodovali suverénně členové v příslušném kraji, ale taky nejužší vedení. Že by pouze malé předsednictvo rozhodovalo o přijímání a vylučování členů a schvalování kandidátních listin. V ČSSD nepředstavitelné. Přijaté stanovy ANO spíše připomínají stanovy akciové společnosti s jediným akcionářem a houfem bezprávných statistů. V tomto se skutečně lišíme. Na svém sjezdu se sociální demokracie chystá vydat přesně opačným směrem než ANO, posilujeme vnitrostranickou demokracii a zvyšujeme práva řadových členů, včetně vytvoření podmínek pro demokratické primárky, v nichž budou mít možnost hlasovat všichni členové ČSSD. Pokud nemá být demokracie v našem státě časem jen hračkou v rukách několika bohatých podnikatelů (vlastnících současně firmy, média i politická hnutí), musíme mít silné a programově vymezené politické strany. A do těchto stran musí přijít další noví členové. Nepřijdou, pokud nebudou mít na jejich chod a program žádný vliv. Respektive, přijdou jen ti, kdo v nich vidí jen účelový výtah k moci a byznysu. To je věc, které věřím, a proto prosazuji otevření a demokratizaci, ne oligarchizaci ČSSD.

Sjezdy jsou příležitostí, aby se volič dozvěděl něco víc o stranách, které se uchází o jeho důvěru. ANO se o víkendu ukázalo. ČSSD, tradiční hodnotová strana, bude jiná. To je demokracie. Jen si myslím, že nám nemusí vydržet příliš dlouho, pokud nebudou vnitřně demokratické i hlavní politické síly.

Blogy