Ostrava 2038: buď zmar, nebo rozkvět. Co zvolíme?

7. listopadu 2018

Rok 2038. Baníček, tedy Baník Ostrava, poráží na narvaném nejmodernějším stadionu kontinentu ve vyřazovací fázi Ligy mistrů FC Barcelonu. Noviny opěvují skvělý výkon týmu z technologického centra střední Evropy.

Čtyřicet tisíc diváků se rozjíždí do svých domovů důmyslným systémem moderních rychlotramvají a pozemním metrem, ve kterém se mísí s turisty, studenty vracejícími se na koleje a všudypřítomnými manažery spěchajícími z nebo na rušné mezinárodní letiště. Noc je mladá a Ostrava nikdy nespí.

Fantazie? Sci-fi? Jistě. Ale to bylo kdysi i Dvacet tisíc mil pod mořem.

Pravda, současnost tak úplně nenaznačuje, že by „černé srdce republiky" mělo právě takovou budoucnost.

Máme v naší zemi dva regiony, které oplývají skutečně velkými strukturálními problémy. Jsou to hnědouhelné a chemické severní Čechy spolu s černouhelnou a hutnickou severní Moravou. Dva regiony, které přes velké změny v posledních dvou desetiletích stále stojí na těžbě a těžkém průmyslu. Kraje, které dostávají zabrat i jinak.

Mají nejhorší parametry životního prostředí. Stačí se podívat na data Českého statistického úřadu. Například v roce 2016 vytvořili velcí producenti na Ostravsku skoro 180 tisíc tun emisí. Na Ústecku to bylo více než 60 tisíc tun. Kdyby se sečetly údaje za všechny ostatní kraje DOHROMADY, tak je to jen o něco málo více, než oněch 60 tisíc ústeckých tun.

Severní Morava a severní Čechy mají špatný demografický vývoj. Nejde jenom o porodnost, ale především o migraci v rámci republiky. Každoročně odcházejí jinam tisíce lidí. Moravskoslezský kraj má nyní asi 1,2 milionu obyvatel. Když se nic v trendech nezmění, za oněch dvacet let, čili v roce 2038, to bude již o minimálně 120 tisíc lidí méně. Pod milion klesne populace regionu někdy kolem roku 2048. Ano za pouhých třicet let.

Nelze zapomenout na nižší věk dožití. Novorozenci roku 2015 mají v Ústeckém kraji a v Moravskoslezském kraji nejnižší pravděpodobný věk dožití z celé populace země. Chlapeček narozený onoho roku v Praze se pravděpodobně dožije zhruba 78 let. Jeho vrstevníci ze severu o čtyři roky méně.

Silná závislost Ostravska a Ústecka na těžbě a na výrobě s relativně nízkou přidanou hodnotou představuje ekonomickou časovanou bombu, které ale není vidět na displej. Není jasné, kdy „to bouchne", ale je jasné, že to nemůže trvat věčnost. A pokud tuto pumu necháme explodovat, škody budou nedozírné.

Severní pás naší vlasti potřebuje Marshallův plán. Potřebuje velkou přeměnu. Ne další koncepci, nebo snad další dvě koncepce. Potřebuje především nynější rozhodnutí a rychlé rázné činy v dalších letech. Z pražského pohledu nebo třeba z brněnského či plzeňského by se dalo říci: „No a, tak to prostě chodí".

Jenže to je hodně krátkozraké. Ekonomicky i společensky je neudržitelná země, kde v některých regionech roste bohatství a v jiných bují úpadek. Trpělo by tím hospodářství a kvetl by extrémismus.

Potřebujeme nutně razantní rozhodnutí o velkých investicích do severu. Žádné „přelévání sociálních dávek" nebo dotace na pochybné projekty. Nic takového – to je vyhazování peněz. Potřebujeme rozhodnout o způsobu, jak na sever dostat nové podnikatelské aktivity, především průmysl s vysokou přidanou hodnotou či špičkové technologie. Podnikání, které využije velký potenciál lidí v regionech. I kdyby firmy, které na Ústecko a Ostravsko půjdou, neměly platit dvacet let daně. A potřebujeme výrazně, skutečně výrazně podpořit školství v těchto oblastech.

Blogy