Opravdu pravda vítězí?

Velký neúspěch zavedených demokratických stran v letošních volbách, a to bez ohledu na to, zda hájí pravicový či levicový program, bude zajisté vyžadovat řadu analýz a hodnocení. Přesto je již dnes jasné, že s převahou vítězné politické hnutí ANO 2011, sesbíralo protestní hlasy jak zprava, tak zleva. Silně mediálně podporované hnutí se zařadilo mezi další světová hnutí označovaná „catch all party“. Jejich podstatou není programová ukotvenost, ale naopak zacílení na celou společnost s cílem prosadit zájmy svých zakladatelů a dobýt politickou moc.

I v České republice je nutno počítat s vývojem, který sledujeme v řadě Evropských států. Programové rozkročení má dopady na stírání levicových a pravicových programů, přitom veřejnost se fragmentizuje, ztrácí soudržnost a kritické myšlení, společnost prakticky rezignuje na proniknutí do základních politických otázek i odpovědí. Naproti tomu stát ve snaze zvládnout sílící rozpory ve společnosti se stále více stává internacionalistickým, kdy se hranice mezi soukromým a veřejným začíná stírat. Klíčovými partnery státu se stávají velké organizace a zájmové skupiny, které mezi sebou zápasí o to, kdo má silnější lokty.

A také sílí nadvláda masových, zejména privátních médií. A to zejména tam, kde se veřejná komunikace transformovala do public relations, reklamy a zábavy. A pak není divu, že „catch all party" jsou úspěšné. A to přesto, že málokdo rozlišuje lež od pravdy a poctivou politiku od té populistické. A pokud smícháme všeobjímající program se špetkou nacionalizmu, pak je vyhráno. Ovšem za předpokladu, že máte dlouhodobě převahu v PR a v médiích.

Jak všichni víme, nad Pražským hradem vlaje standarta prezidenta České republiky, na níž je nápis Pravda vítězí. A je třeba si připomenout, že první polistopadový prezident Václav Havel šel ještě dál, když tvrdil, že Pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Opravdu by mne dnes zajímalo, co by řekl na výsledek voleb a zisk politických uskupení jako je ANO 2011, SPD či Piráti.

Přitom řada politických komentátorů či nezávislých ekonomů upozorňovala na nereálnost programů těchto politických stran a hnutí. Ale zřejmě platí slova Luboše Zaorálka, který si stěžoval, že voliči politické programy nečtou. A když čtou, tak jim schází kritické myšlení.

Mé zamyšlení nesměřuje k nějaké kritice občanů, ti mají svých každodenních starostí dost. Nicméně demokracie by měla mít zákonné pojistky proti těm, kteří se neštítí žádné špatnosti a kteří porušují zákony či dokonce Ústavu ČR. Nekonání či přivírání očí nad porušováním občanských práv či práv menšin se jednou může vymstít. Ale to pak může být pozdě. Proto jsou důležitá veřejnoprávní a nezávislá média, proto je třeba silné parlamentní opozice a nezávislých orgánů činných v trestním řízení a justice. Ale hlavně je potřeba posilovat aktivitu široké veřejnosti, občanských sdružení a samotných občanů.

Blogy