Odvážný hrdina Radomír Luža zemřel

3. prosince 2009

Ta smutná zpráva přišla z New-Yorku minulý týden. 26. listopadu 2009 zemřel v sedmaosmdesáti letech jeden z nejvýznamnějších českých protinacistických odbojářů a člen československé sociální demokracie Radomír Luža.

Narodil se v roce 1922 v Praze v rodině důstojníka z povolání a ruského legionáře Vojtěcha Luži, který v té době velel 5. pěšímu pluku T.G. Masaryka dislokovanému ve Štefánikových kasárnách na Smíchově. Jeho otec se postupně vypracoval do hodnosti generála a stal se jedním z nejvýznamnějších velitelů tehdejší Československé armády a počítalo se s ním i na post náčelníka generálního štábu, čemuž zabránilo jen vypuknutí II. světové války. Vlastenecká výchova v rodině přinesla ovoce a Radomír se postupně vypracoval v jednoho z nejvýznačnějších účastníků protinacistického odboje. Dalo mu velkou práci, než se dokázal vymanit z vlivu svého slavného otce, který byl za války jedním z klíčových odbojářů a počítalo se s ním jako s vrchním velitelem rozsáhlého protinacistického povstání, kterého mělo v protektorátu Čechy a Morava vypuknout na konci války.

Generála Lužu však v říjnu 1944 zastřelili čeští četníci v obci Hříště u Přibyslavi. Syn Radomír v čele desetičlenného trestného oddílu pomstil otcovu smrt, když jeho lidé v odvetě postříleli v Přibyslavi čtyři četníky, z nichž dva se přímo podíleli na smrti jeho otce. Za tento čin hodně lidí Lužu mladšího odsuzuje a viní ho z vraždy, když nechal popravit i dva četníky, kteří se zásahu proti jeho otci nezúčastnili. Radomír Luža však správně namítl, že kdyby někoho z četníků, jež zadrželi na přibyslavské stanici, nechali na živu, mohli by brzy přivolat pomoc a ohrozit životy partyzánů. „Navíc kdyby při výslechu řekli, že litují toho, co udělali, a jdou námi, vzali bychom je. Neudělali to a proto skončili, jak skončili,“ řekl později Luža.

Na sklonku války se stal Luža junior velitelem asi tisícičlenné partyzánské brigády, která operovala v lesích v okolí Brna. Po válce vystudoval v Brně na Masarykově univerzitě právnickou fakultu a vstoupil do sociální demokracie. Ovšem znelíbil se novým diktátorům, tentokrát komunistům. Stihl ještě v půlce března 1948 promovat, ale už předtím byl vyloučen ze všech veřejných funkcí. Proto ještě na konci tohoto měsíce odešel do emigrace a v zahraničí se podílel na založení exilové sociální demokracie. Na newyorské univerzitě pak vystudoval historii, napsal řadu knih a pracoval v Mezinárodním svazu socialistické mládeže (IUSY).Komunistický režim z něj však měl pořád strach a celý jeho pobyt v emigraci měli pod kontrolou agenti StB, kteří mu dokonce odposlouchávali telefon.I přes své nezpochybnitelné zásluhy v odboji byl pro komunisty personou non grata, čili nežádoucí osobou, na kterou se mělo zapomenout. To se naštěstí nestalo a Radomír Luža se po pádu komunistického režimu vrátil do Československa, podílel na obnovení Československé sociální demokracie a stal se profesorem historie Masarykovy univerzity. Později se však opět přestěhoval do USA, kde žil ve své více než čtyřicetileté emigraci nejčastěji.

Radomír Luža patřil k nejvýznamnějším českým osobnostem 20. století. Neváhal za svobodu své vlasti riskovat vlastní život a významně přispěl k jejímu osvobození z nacistické okupace. Stejně odvážně pak bojoval i proti komunistické totalitě. Čest jeho památce.

Blogy