O nadstandardní péči ve zdravotnictví

9. července 2015

Paní poslankyně Radka Maxová z hnutí ANO si na stránkách tohoto listu (Právo, 7. 7. 2015, str. 7, Lehčí sádru legálně nedostanete. A proč?) postěžovala, že sociální demokracie neakceptovala její návrh dobrovolné finanční spoluúčasti pacienta u lékaře. Podle jejího vyjádření možnosti připlatit si na lepší péči a zdravotní pomůcky prý brání pomalu meloucí mlýny klasických politických stran.

Ovšem fakta hovoří jasně. Zdrženlivý postoj ministerstva zdravotnictví má své zřejmé důvody. Přesně před dvěma lety Ústavní soud vyhlásil rozhodnutí, jímž zrušil některá ustanovení Nečasovou vládou prosazovaného zdravotnického balíčku, kterými bylo upravena zdravotní péče na základní a ekonomicky náročnější, tzv. zdravotnické standardy a nadstandardy. Soud konstatoval, že nadstandardy měly být zapsány přímo v zákoně, nikoliv pouze v ministerské vyhlášce. Takovéto opatření bylo podle rozhodnutí soudu protiústavní.

Nynější návrh poslankyně Maxové přitom neobsahoval výčet nadstandardů a v souladu s platnou judikaturou nemůže obstát. Podle ní by pacient měl právo sjednat s lékaři užití dražšího zdravotnického prostředku, než jaký vyplývá ze zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tedy jakéhokoliv, bez bližší specifikace. Jde o velmi vágní definici. Chceme otevřít stavidla byznysu ve zdravotnictví, aby lékaři při poskytování zdravotní péče uvažovali z ekonomického hlediska? Aby vymýšleli marketingové akce a rozdělovali pacienty na chudé a bohaté? A od toho se odvíjela jejich léčba? Pro sociální demokracii je to nepřijatelné.

Pokud mají být zavedeny nadstandardy v některých úzce vymezených oblastech zdravotní péče, musí být přímo Poslaneckou sněmovnou jasně definovány. Zákony nelze dělat na koleně. Nedopustíme, aby byl narušen současný systém zdravotnických služeb, poskytovaných všem pacientům bez rozdílu na stav jejich osobních financí. Tu nejlepší péči lékařů musí mít jak děti, tak i senioři, stejně jako bohatý podnikatel.  V tomto pohledu tkví rozdíl mezi přístupem sociální demokracie jako zodpovědné politické strany a nepromyšleným, horkou jehlou ušitým populistickým řešením.

Blogy