Nová podoba pobídek by měla konečně hájit i zájmy státu a zaměstnanců

9. srpna 2018

Investiční pobídky snad konečně čeká radikální změna. Již bývalá vláda Bohuslava Sobotky na své poslední schůzi před volbami schválila návrh na jejich změnu, jenž se nyní ministerstvo průmyslu a obchodu v dalším volebním období snaží přetransformovat do nového zákona o investičních pobídkách. Podpora by už neměla směřovat do budování montoven, ale soustředit by se měla především na přidanou hodnotu investic.

Veřejná podpora ve formě investičních pobídek je v České republice poskytována od roku 1998, kdy je úřednická vláda premiéra Tošovského zavedla za účelem podpory hospodářského rozvoje a vytváření nových pracovních míst. Od svého počátku cílily pobídky na velké zahraniční investice, k čemuž byly nastaveny i vstupní podmínky.

Zásadní úpravou prošly v roce 2000 v době působení vlády Miloše Zemana. Do dnešní podoby pak byly upraveny ještě celkem čtyřikrát, kdy se spíše snižoval objem pomoci v návaznosti na vyspělost regionu. Úpravy také provázela touha po větší podpoře výzkumu a vývoje.

Poskytování investičních pobídek se v průběhu let stalo jedním ze strategických nástrojů přílivu přímých zahraničních investic pod heslem „Když je nabízejí okolní země, my musíme také". Při hodnocení investičních pobídek a úrovně nabízených výhod investorům napříč státy je zapotřebí brát v potaz poučení z teorie her. Neustálé mezistátní soutěžení spočívající v protichůdném poskytování státních podpor nebo tzv. vyvažování nabízených pobídek se nakonec proměnilo v takové malé závody ke dnu, kdy se země mezi sebou předháněly, až nakonec přínosy z následné investice mohly být nižší než veřejné náklady spojené s jejím získáním.

Země našeho regionu takovým způsobem vesele bok po boku závodily ke dnu. Česká republika závod asi „vyhrála" a na dně našla místo pohádkového štěstí, lásky a truhly s pokladem jenom závislost na zahraničních investicích, vysoký odliv dividend a nízké domácí mzdy.

Mezinárodní studie navíc uvádějí, že investiční pobídky již dávnou nejsou pro investory klíčovým determinantem v jejich rozhodování, zda do dané země zavítají. Jsou spíše jen třešinkou na dortu, která slouží jen k rychlejší návratnosti investovaných peněz.

Mezinárodní soupeření namísto spolupráce slouží velkým investorům

Investoři navíc vyhledávají rozvíjející se země, a to zejména kvůli nižším mzdovým nákladům. Jak příliv přímých zahraničních investic v daných destinacích vzrůstá, produktivita zemí ve srovnání s nominální mzdou roste daleko rychleji a nadnárodní korporace využívají této mezery pro vylepšení svého zisku. Nutno poznamenat, že do této pasti se bohužel historicky lapila i Česká republika.

Veřejný sektor velice často, bez jakékoliv hlubší analýzy, zmiňuje jejich údajnou výhodnost prostřednictvím nově vytvořených pracovních míst, jež mají ušetřit státnímu rozpočtu na výdajích státní podpory v nezaměstnanosti, sociálních příspěvcích a podobně. Současné dodávají, kolik že vynesou státnímu rozpočtu nové výnosy na dani z příjmu fyzických osob a odvody na sociálním a zdravotním pojištění.

Do tohoto vzorce bohužel státní aparát už nezapočítává skutečnost, že vzniklá pracovní místa jsou mnohdy mzdově ohodnocena na úrovni blížící se či dosahující minimální mzdy. Stát v takovém případě sice neplatí těmto zaměstnancům hypotetickou podporu v nezaměstnanosti, čím určitě část veřejných peněz ušetří. Na druhou stranu k nákladům nepřipočítává jiné dávky, které musí těmto zaměstnancům doplácet, jako například příspěvek či doplatek na bydlení. Takové dávky jsou totiž vlastně skrytými pobídkami zaměstnavatelům, kteří platí nedostatečné mzdy, klidně i pod hranicí chudoby.Blouznění o prospěšnosti pobídek už dávno rozbořil i Nejvyšší kontrolní úřad. Ten ve svém kontrolním závěru konstatoval, že v letech 2012 až 2014 Ministerstvo práce a sociálních věcí a Úřad práce ČR vyplácelo pobídky neopodstatněně.

Dle závěrečného zjištění totiž ministerstvo každoročně nadhodnocovalo rozpočet na podporu nových pracovních míst v řádu stovek milionů korun. Z necelé jedné a půl miliardy určené v letech 2012 až 2014 na vyplácení investičních pobídek nemělo v rozpočtu podle NKÚ opodstatnění zhruba 880 milionů korun. Tato neopodstatněná podpora soukromých firem z veřejných prostředků se navíc odehrávala v době pravicových vlád, jejichž představitelé jejich vyplácení veřejně velice často a hlasitě kritizují.

Lepší systém pobídek je podmínkou lepší ekonomiky

Namísto nesmyslných daňových prázdnin pro velké firmy by se měl tedy stát raději soustředit na budování kvalitní infrastruktury, na vzdělanou pracovní sílu, dostupnost vstupních zdrojů či na cílenou podporu malých a středních podniků, které jsou v investorském hodnotícím žebříčku při hledání vhodné destinace daleko výše.

Obrovským problémem České republiky je také odliv kapitálu do zahraničí, který je často dáván do spojitosti s nízkou úrovní mezd v podnicích. Nastavení dodatečných podmínek by tedy mělo zohledňovat zavedení minimální výše vyplacených mezd zaměstnancům. Pro budoucí úpravu investičních pobídek by tak mohlo být vhodné nastavení podmínky minimální výše mzdy, která by v případě získání pobídky byla odvozena od průměrné mzdy v daném sektoru, či v kraji.

Jestliže se chceme ve výrobním řetězci posunout dále a nebýt jen tzv. výrobci meziproduktů s nízkou přidanou hodnotou a na to navázanými nízkými mzdami, měly by do budoucna být pobídky navíc omezeny jen do strategických odvětví. A ta by mohla být konečně vydefinována v promyšlené hospodářské strategii, která nám také chybí. Jako možná strategická odvětví lze uvést například oblast výroby nanotechnologií, letecký průmysl, nebo tak zvané life sciences.

A jestliže je chceme opravdu i nadále poskytovat, měla by tato podpora jednoznačně směřovat do projektů firem, které se aktivně zapojují do výzkumu, vývoje a inovací, kde lze i očekávat větší podíl vysoce kvalifikované pracovní síly. Pokud to tedy stát myslí s úpravou pobídek vážně, měl by změnu systému poskytování této podpory vzít pořádně z gruntu, a ne je jen kosmeticky oprášit a přetřít tak, jak jsme byli dlouhá léta zvyklí pod heslem: „Ať se veřejný sektor nažere, ale korporátní požadavky neplatit daně zůstanou celé".

Text byl zveřejněn v Deníku Referendum 9. srpna 2018

Blogy