Nová energetická koncepce státu nesmí být extrémní ani experimentální

9. září 2011

V současnosti se připravuje jednání vládní komise pro energetiku k novému návrhu státní energetické koncepce. Ta se v dlouhodobém horizontu opírá o další rozvoj jaderné energetiky a stavbu nových jaderných bloků na našem území. Podle slov mého stranického kolegy Milana Urbana, předsedy Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, je nový návrh lepší než německý experiment, postavený, jak známo, na útlumu „jádra“ a maximálním využití obnovitelných zdrojů.

Nemyslím si, že věc je tak jednoznačná a rozhodně si zaslouží hlubší odbornou diskusi. Slyšíme totiž kolem sebe hlasy, že i když jsme s lídrem evropské ekonomiky v těsném „energetickém“ sousedství, neměli bychom ho úplně napodobovat. Německá cesta prý předznamenává jak obrovské nároky na zajištění financování, tak i vysokou nejistotu v zabezpečení stabilní dodávky elektřiny, jejíž cena se bude pro konečné spotřebitele jen těžko odhadovat.

Návrh české koncepce však zase naopak nabízí druhý extrém – výrazné zvýšení podílu jádra. Tím bychom sice určitě významně stabilizovali energetické potřeby Česka, ale současně bychom tím vytvářeli zbytečně obrovský polštář nejen pro stávající německý "experiment", ale také pro celou okolní a zejména jižní, dlouhodobě deficitní část Evropy.

Oba extrémy by v připravované diskusi k nové, dlouhodobé i dlouhodobě udržitelné energetické koncepci podle mě měly zůstat jen odrazovými mantinely a krajními póly pro racionální cestu využívání "zdravého" energetického mixu, a to včetně trvalého posilování výroby energie z obnovitelných zdrojů. Tedy takového mixu, který bude zbaven extrémních i experimentálních přístupů, bude respektovat minimální zásahy do životního prostředí, maximálně citlivé zasazení jakýchkoli nových energetických zdrojů do krajiny a zaručí přitom nejen rozumnou cenu elektřiny, ale i trvalé bezpečí pro obyvatele naší země. To vše s využitím všech moderních technologií, stejně jako poznatků z havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima.

Pragmaticky se však obavám, že nakonec i sebelepší závěry národní diskuse, které budou kompromisem moderních technických řešení s pečlivě zváženými dopady na životní prostředí, se mohou stát jen okrajovým podkladem pro politické rozhodnutí těch, kteří v příštím roce budou rozhodovat o směřování energetiky v Evropské unii. Je na nich, zda energetika bude chápána jen jako byznys nebo třeba také jako veřejný zájem.

Jiří Zimola, stínový ministr životního prostředí za ČSSD

Blogy