Reaguji na článek Jaroslava Škárky "Proč jsem hlasoval proti vydání Davida Ratha k trestnímu stíhání", kde vysvětluje klady imunity. Domnívám se, na rozdíl od pana Škárky, že problém je složitější a pojďme o tom diskutovat. Ostatně, zřejmě ta diskuse bude nutná i na půdě Parlamentu. Po Davidu Rathovi bude mnoho poslanců a senátorů přehodnocovat svůj názor a je dobré říct k tomu co nejvíce argumentů.

V politických šarvátkách jsou snahy odpůrce jakýmkoliv způsobem odstavit. Fair play se v politice nehraje. Vzpomeňte na zadržení poslance Sládka a druhou volbu prezidenta Havla. Imunita neochránila nepohodlného poslance, deklarujícího jak bude hlasovat, před zadržením a prezident byl zvolen jen díky tomu, že byl na těch pár hodin v "díře".

Politik je zranitelný přes hrozbu zničení jeho mediálního obrazu, pověsti, kterou celý život budujete a během pár hodin ztratíte. Ti slušní, kteří na svou pověst dbají více než flegmatičtí a ovladatelní jsou díky ochraně své pověsti i vydíratelní. A do tohoto prostředí vedeme debatu, vážně myšlenou !!!, že padne návrh na změnu Ústavy a již podání trestního oznámení bude důvod ke ztrátě mandátu. Zkrátka presumpce viny na plný plyn. Pominu fakt, že presumpce viny je holý nesmysl a zneužitelný princip v politickém boji.  Fakt je ten, že již samotná žádost o vydání ke stíhání spouští u politika dnes, díky imunitě, lavinu. Mediokracie si užívá. Z textů novin se vytrácí slovo údajně spáchal a píše se na tvrdo spáchal, je to parchant, politická mrtvola. Titulní stránky máte zaručeny. Když pak kauza končí, objeví se jeden řádek na předposlední stránce, pokud vůbec. Samozřejmě v případě, kdy soud dospěje k závěru, že skutek není trestný čin, rozuměj oznamovatel jen plivnul a spřátelená soustava justiční mafie reaguje.

Volá-li lid po zrušení imunity, má pravdu. Jsem dnes v politice a volám po ní také. Máme mít všichni stejné podmínky. Pokud říkám stejné, tak volám po tom, aby i politici měli právo na ochranu osobnosti a do doby odsouzení se k nim všichni chovali jako k nevinnému. Jsem přesvědčen, že pokud by imunita nebyla, velmi by si rozmysleli i výrobci kauz, že u soudu se může prokázat, že obvinění je vykonstruované a ti, kdo jej připravili se mohou soudního projednávání bát. Tím chci na stůl položit úvahu, že i výrobcům pomluv může dnes vyhovovat, když kauza končí imunitou. Plivanec zůstane a to jim stačí. Prokázat plivanec u soudu bývá těžší. Mluvím obecně, s Rathem ani nikým jiným to nemá nic společného.

Pokud je komukoliv bez imunity sděleno obvinění, není automaticky dáno právo uspořádat tiskovou konferenci a v podstatě tvrdit, že je vinen. Nikomu do toho nic není. Z ročního vláčení ve sdělovacích prostředcích se po odstranění imunity bude moci legálně představit veřejnosti fakt, že má politik nějaký problém až tehdy, když soud přijme obžalobu. A procento mediálních kauz prudce klesne. Teprve po shromáždění všech důkazů, ne předtím, by melo být možné veřejně mluvit o stíhání politika. Tedy podle stejných pravidel, jako u jiných. Volám tedy stejně jako lid, buďme si před justicí všichni rovni.

A na závěr ještě pár poznámek k mému vystoupení ve Sněmovně k Davidu Rathovi. Ministru spravedlnosti bych v reakci na jeho vystoupení v Událostech komentářích rád sdělil, že projevy, stejně jako články si píšu sám. Možná to bude tím, že nemám diplom z Plzně a jeho barva je červená. 

Můj projev nebyl o jeho vině či nevině a nebyl ani jeho obhajobou. Avšak stejně, jako nemohu akceptovat korupci, krádeže a vraždy nemohu akceptovat překračování pravomocí orgánů státní správy. Je to stejně zavrženíhodné a v širším kontextu to ohrožuje samu podstatu demokratického státu.