Nebojujme proti evropským svobodám

V novém vydání debaty Jana Macháčka se spolupracovník Lidových novin ptá předních českých ekonomů, analytiků a pedagogů, co soudí o aktuálních žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. Tento týden se debata vede nad volným pohybem osob v rámci EU, který dle některých komentátorů mohl vést až k vystoupení Velké Británie z EU. Opravdu patří volný pohyb osob mezi evropské svobody oprávněně? Nebo je svobodou tak trochu navíc?

Osobně bych určitě nesouhlasil s tím, že primárním důvodem odchodu Velké Británie z EU byla definice volného pohybu osob jako politiky, která je v konceptu evropských svobod jakýmsi principem, jež je navíc. Základním podhoubím britského rozhodnutí byla především lživá a manipulativní kampaň, jejíž iracionalitu krátce po zveřejnění výsledků referenda potvrdili i samotní propagátoři volby „Leave" v čele s Nigelem Faragem.

Volný pohyb osob není samozřejmostí a jeho zakotvení jako základního principu v rámci vnitřního trhu bylo historicky revolučním požadavkem. Nejprve šlo o volný pohyb pracovníků. Rozšíření na všechny občany přišlo až později. Současná podoba definice volného pohybu osob, tak jak ji známe dnes, prošla dlouhou a složitou cestou. Její ztráta může ale občany Společenství výrazně bolet. Koneckonců neexistenci této svobody pocítí samotní Britové na vlastní kůži jako jednu z prvních, až budou nervózně přešlapávat na místě v nekončících letištních frontách pod nápisem „All other Passports". Pak jim konečná racionalita svobody volného pohybu osob přijde na mysl více, než kterákoliv jiná.

Z ekonomického hlediska pak může tato svoboda pomáhat k zpružnění a obohacení trhu. Někteří odpůrci konceptu volného pohybu osob mohou namítat, že díky existenci velkých rozdílů mezi státy dochází k enormnímu odlivu „mozků" z mateřské země a těžce poškozené státy se tak musí vypořádat s nedostatkem disponibilních pracovních sil. Zemi jako Česká republika však může, podle mého názoru, tato skutečnost naopak pomoct vymanit se z područí politiky levné práce a konečně vyvolat tlak na růst mezd. Pomoci mzdové konvergenci. Jak se tomu koneckonců již děje. Produktivitu práce vykazuje Česká republika na 75 procentech Evropské unie. Na druhou stranu úroveň mezd se zde pohybuje na pouhých 40 procentech evropského průměru. Pokud chceme, aby vzdělaná a aktivní pracovní síla ve velkém nevyužívala svých unijních výhod a neutíkala za lepším ze země pryč, budeme se muset podívat příčině přímo do očí. Přitlačme konečně ve mzdách a nebojujme proti evropským svobodám.

Text vyšel na serveru lidovky.cz a ve zkrácené verzi 20. listopadu 2017 v deníku Lidové noviny

Blogy