Nebát se a nekrást

Nebát se a nekrást, toť oblíbené motto našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka. Připomínám jej proto, že letos naše země oslaví sté výročí založení a přesto, že zde máme od listopadu 1989 demokracii, podpora politiky a politiků není valná. Rozumím tomu, že se vždy a za každého režimu najdou lidé nespokojení, životní kverulanti či notoričtí stěžovatelé. To ovšem je toliko malá menšina z těch, kteří jsou v současné době nespokojeni a tudíž vždy podpoří někoho či něco, co jim slíbí udělat konečně pořádek.

Říká se, sliby chyby či slibem nezarmoutíš. Ale povětšinou to ovšem dopadne jako vždycky a tím se naše společnost dostává do spirály stálé naštvanosti. A to přesto, že se drtivé většině občanů žije lépe, než tomu bylo za bývalé politické reprezentace či bývalé vlády.

Řada nespokojených voličů oprávněně připomíná zlodějiny zlaté doby Klausova zhasnutí při privatizaci a transformaci české ekonomiky. Tam se ono zmiňované heslo zkrátilo na nebát se a krást. A doposud se vine naší společností jako černá niť řada neobjasněných kauz, které jsou často zneužívány politickými oponenty. Přitom tohle jde spíše k tíži orgánů činných v trestním řízení a nezávislé justici. Ale do politického boje se hodí jakákoliv špinavost. Proto je třeba rozlišovat osobní odpovědnost pro ten který konkrétní případ. A tuto odpovědnost vyžadovat a nikoliv kauzy zametat pod koberec. Prostě pro soudržnost jakékoliv společnosti je důležitý pocit spravedlnosti a vymahatelnosti práva. A to u nás často neplatí.

Když člověk sleduje on-line politické události, které se seběhly po volbách, musí mít značné vědomosti o zákulisní politice, aby se v tomto mumraji vyznal. Nedůvěra menšinové vlády se dala očekávat, však také uspíšení jejího vzniku bylo v zájmu jak současného předsedu vlády, tak pana prezidenta Zemana. Přece nemohli připustit, aby tady vládla nechtěná Sobotkova vláda. To, že z jednání nejednání o této vládě bolí občana oči i uši je nabíledni. Ale stačí cílená mediální masáž, aby se skutečný cíl kamufloval a aby v očích veřejnosti drželi Černého Petra nikoliv tvůrci tohoto divadla, ale pouze předem určení stážisté.

Kauza Čapí hnízdo je přece také politickým divadlem, jak tvrdí její aktéři či jak se vyjádřil předseda poslaneckého klubu J. Faltýnek : Je to politická sračka. Předpokládám, že s ní má pan místopředseda ANO 2011 osobní zkušenosti. Protože jinak by nehrál aktivní úlohu v kauze memoranda k těžbě lithia. Ale tehdy se tato „sračka" hodila do předvolebního krámu.

Včera jsem konečně zhlédl dokument Selský rozum, jehož odvysílání před volbami bylo zakázáno. Po jeho zhlédnutí víme proč. On totiž velký guru a současný premiér má máslo na hlavě, ale na to se mimochodem taktéž dlouhodobě a aktivně upozorňovalo. Problém byl v tom, že jedna třetina národa nechtěla vidět, ani slyšet a v majiteli ANO 2011 viděla svého mučedníka vůči těm politických zlořádům minulosti.

Politika je často jako houpačka. Někdy nahoře, jindy dole a často z ní bolí i žaludek. Přesto je třeba srovnávat a připomínat, že kauzy, které v minulosti byly oprávněně kritizovány, jsou dnes bagatelizovány a spíše se vymýšlí argumenty, jak to vše uhrát do ztracena. A přesto, že vláda nedostala důvěru, máme premiéra, který by v politice již dávno nemohl být. Ovšem pokud bychom měřili všem stejným metrem či bychom akceptovali morálku, praktikovanou na západ od nás. Takže jak z toho ven. Prostě je třeba se vrátit k výše zmíněného mottu a také jej reálně praktikovat. A pokud někdo vybočí z takto postavené morálky, pak z hrušky dolů. A to prosím bez ohledu na to, o koho se jedná. Spravedlnost musí platit pro všechny.

Blogy