Na téma předdůchodového věku…

20. června 2011

Současná vláda se bude ve svém pojetí důchodové reformy jen těžko bránit obvinění z amatérismu. Příkladů takových nedomyšleností lze uvést celou řadu. Na tomto místě bych chtěl upozornit na způsob, jakým vláda lehce “zvládá“ složitý problém přechodu lidí z plné ekonomické aktivity do starobního důchodu.

V takzvané „malé důchodové reformě“ vláda navrhuje neomezené – a u žen zrychlené - zvyšování důchodového věku. Kdyby tato novela skutečně vstoupila v platnost v nezměněné podobě (nyní zákon vrátil do Poslanecké sněmovny na návrh ČSSD s podstatnými úpravami Senát), v průběhu let by se svého důchodu už vlastně nikdo nedočkal - a problém důchodového zajištění by tak byl jednou provždy vyřešen. Navíc, taková úprava neustálého růstu věku odchodu do důchodu je originální a průkopnická: nesetkáme se s ní nikde jinde na světě.

Všude jinde operují se zřejmě dnes už překonanou představou, že v životě člověka nastává chvíle, kdy už má na odchod do penze s ohledem na dosažený věk nárok.

Další problém vidím v tom, že vláda všechny občany hází do jednoho pytle. Přitom existují velké rozdíly v tom, jak různá povolání různě rychle omezují fyzické a duševní předpoklady pro jejich výkon. Těžká fyzická práce (například práce v dolech, hutích), povolání namáhavá na soustředění (například letečtí dispečeři nebo i šoféři) nebo povolání, u nichž je předpokladem jejich výkonu relativní mládí (například balet) nedávají šanci vykonávat je do sedmdesáti. Navíc je smutným faktem, že příslušníci těchto profesí umírají dříve… Ani jejich problémy s přechodem do důchodu „malá důchodová reforma“ nijak neřeší.

V situaci, kdy máme vysokou a chronickou nezaměstnanost a o lidi po padesátce je na trhu práce jen minimální zájem, vláda navrhuje další zpřísnění podmínek pro odchod do předčasného důchodu. Lidé v předdůchodovém věku, kteří ztratí práci, tak budou postaveni před smutnou volbu: buď se po několika měsících pobírání nevysoké podpory v nezaměstnanosti spokojí po několik let s almužnou životního nebo dokonce jen existenčního minima, nebo budou až do smrti pobírat starobní důchod ořezaný tak, že ani v náznacích neumožní klidné a spokojené stáří…

Na místě je otázka, jaké řešení nabízí ČSSD. Zpracovali jsme a nabízíme k veřejné diskusi ucelený koncept důchodové reformy, který je - na rozdíl od vládních pokusných experimentů na lidech - opřen o solidní analýzy a vychází i z mezinárodních zkušeností (včetně těch negativních s nedomyšlenými reformami v některých postkomunistických zemích, například na Slovensku, v Maďarsku či v Polsku).

Stanovení věku odchodu do důchodu chceme odvíjet v závislosti od vývoje střední délky života populace prožité ve zdraví. Pracoval jsi, vydělával jsi, přispíval na důchodové pojištění, tak budeš mít nárok na to, aby sis i část svého důchodu užil ve zdraví a pohodě. V tuto chvíli tedy nevidíme žádný dobrý důvod pro to, zvyšovat věk odchodu do důchodu nad 65, později v budoucnu 67 let.

Bude třeba zavést povinný doplňkový systém pro pracující v mimořádně zatěžujících povoláních a umožnit jim tak odejít do důchodu dříve. Povinně by do něj měli přispívat jejich zaměstnavatelé. Umíme si představit, že by tento systém zabezpečovaly třeba i reformované současné privátní fondy důchodového připojištění.

A perspektivně bychom rádi přešli na systém, který se osvědčil například ve Švédsku, totiž na tak zvaný nefinanční příspěvkově definovaný systém (známý pod zkratkou NDC), který vytváří mnohem větší prostor pro individuální volbu pojištěnců a činí přesné stanovení věku odchodu do důchodu v zásadě nadbytečným. Zde se kromě základní (sociální) složky důchodu, na kterou budou mít nárok všichni, vypočítá důchod v okamžiku, kdy se pro něj svobodně rozhodnete, a to v závislosti na výši všech vašich příspěvků do sociálního pojištění po celou dobu vaší pracovní kariéry a aktuálního očekávaného věku vašeho dožití vypočítaného podle úmrtnostních tabulek. Zatímco Petr se rozhodne odejít do důchodu už v 53 letech a bude mu vypočten jedenáctitisícový důchod, Pavel bude se srovnatelným platem vydělávat až do pětašedesáti, ale pak si přijde třebas na třicet tisíc. Na tento systém ale nemůžeme přejít okamžitě, neboť tomu brání pouze dvoutřetinový podíl HDP, který vydáváme na důchody (cca 8 %) ve srovnání s evropským průměrem (přes 12 %).

Jinými slovy řečeno, zatím na tento systém nemáme, neboť se na našich důchodcích snažíme nepřiměřeně šetřit. A současná vláda chce být v tomto ohledu skutečnou přebornicí.

Blogy