Ministerstvo dopravy je ve fázi rozkladu

17. dubna 2012

Obraz rezortu dopravy je žalostný. Systém financování dopravní infrastruktury vykazuje známky faktického rozkladu a ztrátu funkčnosti.

Katastrofální je především personální politika. Dlouhodobě neobsazené manažerské posty, řada lidí, kteří se na vedoucí místa dostali jen díky stranické legitimaci. Chybí odbornost a erudice. Obava ze závažných pochybení v řídících a kontrolních mechanismech je tak více než na místě. Platí to zejména v současné době, kdy budou vyhlášeny klíčové tendry na rekonstrukci D1 a na dostavbu D3.

Další snižování investic do dopravní infrastruktury v příštích letech, proti kterému ministr Pavel Dobeš překvapivě neprotestuje, znamená navíc praktickou paralýzu celého systému. Fráze o modernizaci a konkurenceschopnosti, které dnes kdekdo používá pro obhajování nesmyslných škrtů, jsou v případě dopravní infrastruktury zcela „mimo mísu“. Investice do dopravní infrastruktury jsou všude ve vyspělém světě vnímány jako motor ekonomiky. Snad jen u nás je to přesně opačně. Škrty v dopravě a podvázání investic lze označit za šlápnutí na brzdový pedál, který se téměř okamžitě projeví v celém hospodářském sektoru. Útlum stavebnictví a s tím spojené zvýšení nezaměstnanosti v řadě regionů jsou tak první negativní důsledky těchto nesystémových a nelogických kroků.

Rezort dopravy se do této tristní situace nedostal ze dne na den. Vše začalo nenápadně, již před několika lety, pod dohledem ministra Řebíčka (ODS). Namísto strategicky významných dopravních tepen, naplánovaly se silnice vedoucí odnikud nikam. Výběrová řízení, pokud se konala, byla zahalena závojem tajemna, radostně a vesele se proplácely vícenáklady a vícepráce. Právě to je příčinou toho, že klíčové dálnice dnes chybí. Stejně jako peníze na jejich výstavbu, které se záhadně rozpustily. Nutné je k tomu přičíst fakt, že tři čtvrtiny všech našich silnic jsou navíc v kritickém stavu a finance na jejich opravu taktéž nemáme. Nekompetentnost, diletantismus, šlendrián. Kdo čekal změnu, spojenou s příchodem VV do čela ministerstva dopravy, ten se však velmi spletl. Za téměř dva roky nepředložil nikdo žádnou smysluplnou koncepci, strategii ani dlouhodobý plán výstavby. Úloha ministerstva se smrskla na záplatování těch největších děr a povinnou stafáž při otevírání nových, několikakilometrových, úseků dálnic. Pokud by dnes někdo přišel s nápadem zrušit ministerstvo dopravy, nikdo si toho ani nevšimne a možná ještě nějakou tu miliardu ušetříme.

Nelze jen nečinně přihlížet chaosu a postupné likvidaci celého rezortu, jak se to v současnosti děje. Primárně je nutná dlouhodobá koncepce a především jasná a srozumitelná strategie financování. Jedná se nejen o důsledné čerpání fondů EU, ale především o navýšení národních prostředků. Součástí by mělo být například zvýšení podílu Státního fondu dopravní infrastruktury na výnosu spotřební daně ze současných 9,1% na 25%. Jen toto opatření by navíc přineslo ročně 13 miliard korun. Dalším systémovým opatřením je fixace minimální výše ročních výdajů do dopravy k výši HDP. To vše pod zcela transparentním dohledem a kontrolou každé vydané koruny. Právě tyto kroky směřují k dlouhodobé stabilitě a rozvoji dopravní infrastruktury.

Blogy