25. září 2014
Personalisté prý na to mají svoji vlastní zkratku: 50 plus. Je to jako cejch vypálený na kůži žadatele o zaměstnání. Znamená to: Je Vám padesát a víc. Děkujeme za váš čas a ozveme se...
Odpověď však nepřichází, protože lidé starší padesáti let, stejně jako maminky - samoživitelky či čerství absolventi startující teprve vlastní profesní kariéru, to všichni nejsou pro trh práce atraktivní. Velká skupina starších lidí jen velmi těžko hledá pracovní uplatnění. Potenciální zaměstnavatelé se obávají, že už nebudou schopni se učit novým věcem, budou více nemocní, zkrátka a dobře neobstojí v konkurenci s mladšími.
Kult věčného mládí falešně prostupuje společností, která jako celek stále více stárne, jak se zvyšuje věk, kterého se lidé dožívají. Nechci hovořit o tom, že lidé starší mohou nabídnout na trhu práce i svoje dlouholeté zkušenosti – a ty, jak známo nejsou přenosné či osvojitelné v jakýchkoli kurzech. Chci zaměřit pozornost na aktuální řešení problému nezaměstnaných ve věku 50 plus, jak jej definují poněkud cyničtí personalisté. Zde musí vždy hrát důležitou úlohu stát prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti. Je ekonomicky výhodnější pomoci vytvářet pracovní místa, než jen pasivně navyšovat rozpočet na sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti, nemluvě o sociologických aspektech, které nezaměstnanost přináší. Kromě centrální podpory státu a tvorby účinných právních norem je užitečné všechna adekvátní řešení tohoto stavu decentralizovat a umožnit cílenou pomoc v rámci konkrétních regionů. Znamená to podporovat i publicitu možností, které v tomto směru nabízejí například programy Evropského sociálního fondu.
Dožití se 50-ti let věku, znamená oslavit abrahamoviny. Až tuto biblickou inspiraci pocházející ze jména starozákonního proroka znovuobjeví nějaký mladý, fantazií obdařený personalista, obávám se, že čeština přijme kromě numerického označení „50plus“ i barvitější označení pro staršího uchazeče o práci: Je tu Abrahám a hledá práci? Dobře. Řekněte mu, že se ozveme…
