M. Toman: Stokorunová daň za kilogram masa? Zmizí desetitisíce pracovních míst a půdu zničí eroze

5. března 2020

Před několika dny jsem si přečetl novinový článek, který pojednává o návrhu nizozemské Koalice pro skutečné ceny živočišných bílkovin (TAPP). Ta navrhuje zavést „poplatek za udržitelnost masa“, zjednodušeně řečeno prostou, avšak naprosto brutální daň z masa. Ta by měla být ve výši 117 korun za kilogram hovězího, 90 korun za vepřové maso a 37 korun v případě kuřecího masa. Lehký úsměv mi postupně zmrznul, když jsem pochopil, že nejde o novinářskou kachnu, ale vážně míněný návrh, kterým se už zabývají některé frakce Evropského parlamentu. Do deseti let by se měla vlivem zavedení daně snížit spotřeba hovězího masa v celé Evropské unii o dvě třetiny, v případě vepřového pak o 57 procent a asi o třetinu u kuřecího masa. To vše zabaleno do líbivého argumentu snížení ekologických dopadů. Jde přitom o laciný populismus bez hlubšího zamyšlení, který musím jednoznačně odmítnout.

Nechápu naprosto nesmyslné zdražení masa, které by zapříčinilo jeho horší dostupnost pro širokou vrstvu obyvatelstva. Lidé by navíc nepřestali jíst maso, jen by začali kupovat jeho levnější druhy.

Další dopady by byly ovšem ještě drastičtější. Právě v živočišné výrobě jsou jen v České republice zaměstnány desetitisíce lidí. Pokud by skutečně došlo v průběhu deseti let k navrženému snížení produkce masa, o práci by u nás jen v zemědělství přišlo podle výpočtu Ústavu zemědělské ekonomiky a informací téměř 22 tisíc lidí, což je více než pětina všech lidí zaměstnaných v zemědělství. V celém agrokomplexu by pak zůstalo bez práce více než 53 tisíc lidí.

Zcela nepromyšlené jsou potom dopady do stavu naší krajiny. Živočišná výroba je nezbytná pro zajištění dostatku organické hmoty v půdě. Bez organiky se z půdy stane jen prach, který nedokáže zadržet vodu a bude neúrodný. Takto zdevastovaná půda pak velmi snadno podléhá erozi, ať už větrné nebo vodní, a tak nám půda nakonec může doslova zmizet před očima. V době, kdy každý den hovoříme o lepším zadržování vody v krajině a snažíme se snižovat množství umělých hnojiv a nahrazovat je organickými, je utlumení živočišné výroby nesmysl. Ano, uvažovat o tom lze v některých zemích, kde mají na jeden hektar násobně více dobytka než u nás a snížení chovů by nemělo drastický dopad na množství organické hmoty v půdě. Pro srovnání, například v Nizozemsku mají téměř čtyři takzvané velké dobytčí jednotky (VDJ) na hektar, zatímco u nás je to jen 0,3 VDJ na jeden hektar. Nedovedu si tedy představit, že bychom naše chovy více zredukovali.

Jaký by tedy byl výsledek zavedení vysoké daně na maso? Jsem přesvědčen, že k výraznému snížení jeho spotřeby by nevedl. Jen by poškodil evropské zemědělce. Maso by k nám putovalo z jiných zemí tisícovkami kamionů na obrovské vzdálenosti, deklarovanému snížení uhlíkové stopy navzdory. To musím jako ministr zemědělství jednoznačně odmítnout a budu bojovat za to, aby návrh zůstal navždy jen na papíře.

Autor: Miroslav Toman, ministr zemědělství

Zdroj: 5. března 2020, Právo

Blogy