9. září 2016
Největší odborová centrála v zemi ČMKOS svolala tento týden do pražské Arény Sparta manifestační mítink, na kterém představila své požadavky při vyjednávání o růstu mezd a platů. Předsedové odborových svazů dlouhodobě upozorňují na problematickou politiku levných mezd, která z České republiky vytvořila zemi s levnou ekonomikou, a proto v nadcházejícím kole kolektivního vyjednávání pro rok 2017 požadují růst objemu mzdových prostředků o 5 až 5,5 procenta.
Akce #Koneclevnépráce má podle mého názoru smysl. Spotřeba domácností je odvislá od reálného růstu mezd a tvoří klíčový faktor růstu HDP. Představuje dokonce více než 50 procent tvorby HDP.
Jsem rád, že i současná sociálně demokratická vláda si toto uvědomuje a pravidelným navyšováním minimální mzdy a zvyšováním platů v rozpočtové sféře napravuje chyby předchozích pravicových vlád, které nás svou chybnou hospodářskou politikou škrtů uvrhly do zbytečného ekonomického propadu.
Pokud se podíváme do statistik, tak Česká národní banka ve svých predikcích počítá s podobným nominálním nárůstem průměrné měsíční mzdy pro rok 2017. Čili požadavek odborů není tak nereálný, jak se někteří snaží tvrdit. Jde ovšem o růst nominální hodnoty: je třeba, aby tomu odpovídalo i to, co budou mít zaměstnanci nakonec ve svých peněženkách.
Zajímavou skutečností zůstává, že v době požadavků odborové centrály přispěchala na pomoc Občanská demokratická strana (ODS). Ta oprášila svůj dlouho omílaný program na zvyšování mezd prostřednictvím snížení odvodů, a to dokonce až o 3,5 %. Občanští demokraté nezapomínají potichu dodat, že snížení odvodů by se netýkalo zaměstnanců, ale zaměstnavatelů. Tento princip je nicméně založen na historií potvrzené lži, že pokud nechá stát více peněz bohatým lidem, budou se díky tomu mít lépe všichni, včetně chudých. Tak to v reálném světě bohužel nefunguje.
Snížení odvodů zaměstnavateli ve skutečnosti pouze navyšuje jeho zisk. Pokud neexistuje žádný mechanismus, aby se zaměstnavatel se zaměstnancem musel spravedlivě rozdělit o svůj zisk, nemusí se tak k zaměstnanci dostat ani koruna navíc. Zvlášť v zemi, kde je většina podniků v zahraničním vlastnictví a ročně odtéká z ČR formou dividend do zahraničí kolem 300 miliard korun.
Navíc si musíme uvědomit, že bychom tím naprosto destabilizovali současný sociální a zdravotní systém, do kterého tyto prostředky plynou. Jak potvrzuje vládní studie, jednoprocentní snížení odvodů na sociálním pojištění za zaměstnavatele by znamenalo výpadek veřejných rozpočtů ve výši přibližně 3 miliard korun.
Stejně tak se k tomuto „nápadu" vyjádřil i Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. Zásah do zdanění práce má pro české podniky minimální dopad. Například při snížení zdanění práce o 1 % vyplacené́ mzdy se zvýší zisk o 0,2 %, z toho v průmyslu o 0,1 %, ve stavebnictví́ o 0,2 % a v komerčních službách o 0,4 %. Na druhé́ straně̌ nižší zdanění práce zvýší deficity veřejných rozpočtů̊ v řádech miliard.
Kýžený efekt však může přinést snížení odvodů zaměstnance. Jak jsem již zmiňoval v úvodu, důležitý je především reálný růst mezd. Snížení odvodů ze mzdy zaměstnance by přineslo okamžitý efekt. Zaměstnanec by nemusel čekat, či dokonce prosit svého zaměstnavatele, zda by mu něco z vyšších zisků nemohlo protéct mezi prsty i do jeho mzdy.
Pokud tedy chceme hýbat s odvody tak určitě ne s odvody za zaměstnavatele, jak navrhuje ODS, ale především s odvody za zaměstnance. To je totiž jediný způsob, jak skutečně pomoci navýšit mzdy zaměstnanců.
Dlouhodobá stagnace a někdy i propad mezd v období hospodářské recese sebou přineslo nynější hlad odborářů (a s nimi i všech zaměstnanců) za vyšší mzdy. Je to hlad naprosto oprávněný a přejme jim tedy při kolektivním vyjednávání hodně zdaru!
