Lázeňská léčba a její význam na počátku XXI.století

5. dubna 2012

Dne 20.června 2011 byl v Parlamentu v Praze uspořádán seminář za přítomnosti veřejnosti, který se zabýval jedním ze segmentů zdravotní péče – lázeňstvím.

Tento nepovinný seminář jsem navštívila z několika pohnutek :

  1. jsem zdravotník a ve své dlouholeté  medicínské praxi jsem často svým nemocným lázeňskou péči doporučovala, aniž bych sama znala cenu této léčby. Zabýval se jí ale můj celoživotní učitel a to pro mne představovalo jistotu, že jde o užitečnou problematiku.
  2. byla jsem kdysi pacientem s  indikací časné rehabilitační léčby při  postižení pohybového aparátu ( st.p.operaci ramene s poruchou hybnosti tamtéž, s distorzí krční páteře)
  3. jsem od roku 1996 poslankyní Parlamentu České republiky ( (dále jen PS PČR) s působností ve výboru pro zdravotní a sociální politiku. V letech  2004 – 2005 jsem byla ministryní zdravotnictví. Jsem tedy u různých rozhodování na nejvyšší úrovni, kde mohu uplatňovat nejen svoje odborné zaměření, ale i svoje přístupy v sociální politice.

5. Snažím se spolupracovat s nynějším vedením  MPSV na koncipování zákona o „koordinované rehabilitaci“, kam lázeňskou léčbu řadíme jako terapii II.nebo III.časové etapy rehabilitace indikované jen  ve vybraných případech  podobně, jako i jiné součásti tzv. koordinované rehabilitace (např. sociální, vzdělávací, pracovní atd.).

Na semináři jsem vyslechla příspěvek pana náměstka ministra zdravotnictví ing.Noska, který má na starosti racionalizaci (?) financování zdravotní péče prostřednictvím v.z.p ( veřejné zdravotní pojištění). Reprodukovat přesně jeho vystoupení nedokážu, ale získala jsem dojem, a asi nejen  já, že by tento segment zdravotní péče neměl být z v.z.p. hrazen vůbec. Pan náměstek se totiž kdysi do jistých lázní  zatoulal a spatřil jejich klienty u barpultu, jindy musel odsoudit onkologicky nemocné ženy, které v lázních pořádaly jakési „mecheché“ ( = terminus technicus autorky textu). Na základě těchto dvou zkušeností a na podkladě jeho přesvědčení, že lázeňská léčba nemá efekt na obnovení úplného či alespoň neúplného zdraví jejich klientů, že ani snad neexistují důkazy o její prospěšnosti….., tak  patrně navrhne další ze škrtů z balíku peněz solidárního pojištění. Připomínám, že opět  na úkor prokazatelně nemocných…

Velmi pružně hned poté reagoval pan docent Petr Petr z Č.Budějovic. Na sloupcovém grafu ukázal výsledek práce jeho pracovního kolektivu, kde byla vyjádřena spotřeba léků s analgetickým účinkem před zahájením lázeňské léčby a po jejím ukončení. Jejich potřeba klesla velmi podstatně, dle mého odhadu na polovinu té původní.  To je vskutku významný efekt. Vždyť kombinace mnoha léků anebo jejich permanentní nadměrné užívání často ohrožuje zdraví a někdy i život nemocného ! Kumulované nežádoucí účinky léků jsou dle světových statistik na 4. místě v příčinách smrti !

Přitom do dneška platí, že spotřeba lázeňská péče  je již účelně limitována, a to prostřednictvím jejího dělení na tzv. příspěvkovou a komplexní. Na příspěvkovou jde ten nemocný, který má nepochybnou zdravotní indikaci, ale její nárokování je jen relativní, neboť chronické zdravotní postižení trvá a jde jen o potenciální zlepšování jeho potíží. Komplexní péče je placená z v.z.p. a má být nepochybnou součástí koordinované rehabilitace ( viz níže).

Pana náměstka Noska inspirovali  nejspíše zubní lékaři, kteří už dávno chtějí kurativní zubní péči vymanit ze závazků zdravotních pojišťoven. Chtějí, aby ti hříšníci s pokaženými zuby, kteří si nečistili zuby v předchozí životní etapě, museli kajícně přijít k zubaři a připravit si nacpanou peněženku. Prostě musí pykat !!!  Zubař se bude za peníze v.z.p. věnovat jen prevenci, respektive bude hříšníky např. ve školách vyhledávat a posílat k ošetření do ordinace, aby si tak zajistil dostatečný přísun peněz tzv. „na dřevo“. Rodiče těchto dětí to přece nebudou váhat zaplatit, i když sami už na drahé ošetření nepůjdou. Počkají do fáze zralé  na totální protézu, a to bude platba jednorázová a navždy bude pokoj….A zubaři se zatím pochválí, poněvadž  svojí „skromností ve vztahu k v.z.p.“ dali k dispozici velkou část peněz pro důležitější medicínské obory…..

Tomu ministerstvo zdravotnictví naštěstí nevyhovělo. Pan ministr je člověk vzdělaný a soudný. Vždyť jistě ví, že v tomto případě jde o ohrožení hmatatelně důležitého segmentu zdravotní péče, na který mají dle ústavy nárok všichni občané bez rozdílu. Spočítat funkční zuby není problém….

 

Efekty lázeňských pobytů se na rozdíl od individuálního hodnocení od pacienta objektivně prokazují obtížněji, i když existuje celá řada objektivních vědeckých důkazů (Evidence Based Medicíne = EBM). Ty prokazují, jak je tato komplexní terapie prospěšná po všech stránkách, jak zvyšuje kvalitu života.

Zabývali se tím od pradávna četní lékaři, kteří založili velmi cennou tradici, vázanou na naše četná lázeňská zařízení. Mimo jiné tím probudili všeobecný zájem o tyto často výstavní regiony a založili bezděčně  v těchto končinách cestovní ruch.

V bývalém Západočeském, nyní převážně v Karlovarském kraji, je tato tradice a vzniklý medicínský obor zvaný balneologie zvláště intenzívně pěstován a kultivován. V současné době je usilováno mj. o zápis západočeského lázeňského trojúhelníku do seznamu světových kulturních památek !

Bohužel, balneologie se přednáší studentům medicíny jen na některých lékařských fakultách, a to především z těch důvodů, že renomovaných odborníků není mnoho a navíc jsou koncentrováni  především v některých regionech. Zato v loňském roce vyšla moderní publikace, kterou vydala Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, autorů Špišáka a Rušavého s kolektivem autorů pod názvem Klinická balneologie ! Není náhodou, že  hlavními protagonisty jsou lékaři z Karlových Varů (MUDr. Ladislav Špišák,CSc.) a z  Fakultní nemocnice Plzeň (prof.MUDr.Zdeněk Rušavý,Ph.D.).

V porevoluční době, kdy v myslích mnohých  jsou zakotveny „ peníze až na prvém místě“, utrpěla do jisté míry i pověst lázeňské léčby v tom smyslu, že se stala tzv. lukrativním oborem ve vztahu k zřizovatelům i k provozovatelům. Začaly se zde uplatňovat i různé alternativní léčebné metody, které však zřejmě  představovaly zdroj vyšších příjmů, zejména od zahraniční klientely, ale zpochybňovaly tím vědecký základ balneologie. Vznikal tedy celkový dojem, že lázeňská péče je jen a jen  „zlatým dolem“. Že na zisky zřizovatelů přispívá v.z.p. a přitom efekt z pohledu neodborníků je nevýznamný.

Jiný pohled musí mít nutně pacient, který indikovanou lázeňskou péči absolvoval. Osobně mám vynikající zkušenost z lázeňského pobytu v Mariánských  Lázních, kam jsem byla odeslána ortopedem záhy po operaci levého ramene pro kalcifikovanou bursitidu, nitrokloubní srůsty, peroperační dislokaci krčních obratlů….Operace se podařila, „cizí těleso“ bylo z kloubu odstraněno, ale funkce levé horní končetiny byla významně narušena. Do jisté míry byla ohrožena nejen moje soběstačnost, ale i moje povinnosti v rodině. Byly přítomny střídavé bolesti jak v kloubu samotném, tak i v okolních svalech paže, krku, zad, hlavy. Měla jsem i výrazné závratě v některých polohách. Užívané zvyklé medikamenty takřka nezabíraly, ambulantní rehabilitace v podobě fyzioterapie vykazovala jen nevýznamné pokroky. Zhoršoval se psychický stav díky jisté beznaději při přetrvávání nelepšících se potíží. Teprve lázeňská léčba, kdy byl sestaven terapeutický plán se zapojením všech adekvátních postupů, včetně aktívního cvičení, masáží a zejména cvičení pod vodou v bazénu pod vedením odborníka,   představovala významné pokroky. Za tři týdny pobytu jsem se cítila zcela zdravá, s obnovenou soběstačností, s návratem do sociálního normálu a s možností plnohodnotného pokračování v pracovní činnosti. O návratu dobré nálady ani nemluvě. Opět se potvrdilo přísloví mojí babičky : „všechno zlé je k něčemu dobré“….

Musím přiznat, že jsem se na základě této zkušenosti, ale i díky dalším poznatkům, tiše i nahlas  omluvila oboru balneologie, jejím zakladatelům a všem pracovníkům, kteří tuto vzorovou péči realizují.

Nikomu nepřeji, aby uznával jakýkoliv segment zdravotní péče na základě osobní  zdravotní újmy, včetně pana náměstka Noska z ministerstva zdravotnictví. Jak je tomu s příjmovou a výdajovou stránkou zdravotního pojištění je věc jiná a je to v současné době jeho starostí. Problém s deficity financí se objevuje všude, kam se podíváš, ale nemůže být řešen tak, aby se bezhlavě škrtala lůžka v“nastřeleném počtu“ bez předchozí důkladné analýzy , aby se vyřazovaly užitečné a prověřené segmenty zdravotní péče, aby se zaváděly plošně tzv. regulační poplatky u lékařů, v lékárnách, v nemocnicích, prostě úplně všude, kam se nemocný obrátí se žádostí o pomoc. Vším tím se omezuje dostupnost efektivní zdravotní péče, zřejmě podle vzoru slovenské reformy, kde se kolem roku 2005 rozhodli, že ze třech atributů zaručené zdravotní péče , tj. dostupnost + kvalita + efektivita, se vzdají dostupnosti. Tím se nutně vytváří nové závažné korupční prostředí. Nazvala jsem to nepřímou eutanázií a vím, že jde nejen o velmi silné slovo, ale i argument.

Blogy