Kožešinová zvířata by neměla být zabíjena pro lidský luxus

29. března 2016

Rozhodla jsem se podpořit legislativní návrh, který novelizuje zákon na ochranu zvířat proti týrání zákazem jejich chovu a usmrcování, pokud je výhradním nebo primárním účelem takového jednání získání kožešin. Jde nám především o zákaz provozu tzv. kožešinových farem, v nichž jsou nejčastěji lišky a norci hromadně chováni a usmrcováni výhradně pro své kožešiny, aniž by došlo k zužitkování masa pro lidskou spotřebu. Na druhé straně se zákon nevztahuje na využití kožešin jako vedlejších produktů při získávání masa (například chovy králíků, nutrií aj.)

Pokud bude tento zákon schválen, ČR se zařadí mezi evropské země, které své právní předpisy upravující chov tzv. kožešinových zvířat značně zpřísňují. Pro představu, úplný zákaz chovu kožešinových zvířat platí ve Velké Británii, Rakousku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Nizozemí, Slovinsku a Makedonii.

V současné době je chov kožešinových zvířat soustředěn v Evropě především v Dánsku, Norsku, Finsku, Švédsku a Polsku. Dánsko je největším producentem norkových kožešin – téměř 50 % evropské produkce. Finsko je zase největším producentem liščích kožešin – cca 80 % evropské produkce. V této souvislosti je v ČR tato činnost okrajovou záležitostí. Odhaduje se, že v ČR existuje cca 11 farem. Zatímco se v Dánsku za rok zabije na 2000 farmách 14 milionů norků, tak v ČR je na 11 farmách zabito kolem 10 tisíc norků.

Z mého pohledu se v tomto případě jedná především o etický problém, když výhradně pro kožešinu jsou chovány živočišné druhy, u nichž podle odborníků proběhla jen velmi omezená domestikace. Tato v podstatě divoká zvířata jsou přitom držena v klecových chovech, které ze své podstaty nemohou naplnit jejich vrozené potřeby. Nejde nám jen to, že tyto zvířata jsou někdy držena v nedůstojných podmínkách, ale zejména o filozoficky-etickou výhradu proti usmrcování zvířat v případech, kdy pro toto jednání neexistuje důležitý lidský zájem.

V naší době již kožešiny dávno neplní svou původní a praktickou funkci ochrany před mrazem. Drtivá většina produkovaných kožešin nachází využití ve formě ozdobných límců, lemů na botách či bundách, a klasické kožešinové kabáty jsou v převážné míře pouze luxusním artiklem. Navíc tuto módní ozdobnou funkci dokáží dnes dobře nahradit umělé materiály, které jsou od pravých kožešin téměř k nerozeznání.

Z toho důvodu nemohu považovat výrobu módních kožešinových ozdob za důležitý lidský zájem, který by sám o sobě eticky odůvodňoval chov a usmrcování zvířat, zejména když způsob chovu způsobuje jejich značné utrpení. Již osm evropských zemí se rozhodlo takový chov přímo zakázat a přijetí obdobné úpravy v České republice podporuje podle průzkumu 70 % občanů. S tímto názorem se plně ztotožňuji, kožešinová zvířata by neměla být zabíjena pro lidský luxus.

Blogy