Když si někdo plete JIMa s džinem

Není mým zvykem, abych se pouštěl do polemik s různými dojmy, polopravdami či záměrnými zkresleními ekonomických opatření současné vládní koalice. Ke stále dokola opakovaným záměrným nepravdám pana poslance Kalouska týkajícího se Jednotného inkasního místa (JIM) už ale opravdu nemohu mlčet.

Bývalý dvojnásobný ministr financí Topolánkovy a Nečasovy vlády se snaží využít jakoukoli příležitost – tentokráte údajné fronty při podávání daňových přiznání za rok 2016 – k tomu, aby dokázal nedokazatelné. Totiž, že jím navržený a prosazený „JIM", ve skutečnosti znamenal všeobecné dobro a současná koalice udělala velkou chybu, že ho zrušila.

Podívejme se tedy, jak to bylo doopravdy. Hlavním úkolem nově vzniklé koalice v roce 2014 bylo urychleně odstranit „miny", které k základům českých veřejných financí záměrně nastražila předchozí vládní koalice v čele tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem. Miny, které, kdyby nebyly odhaleny a odstraněny, by při své aktivaci vzaly sotva vytvořené koalici možnost plnit svůj program. A nutno dodat, že to byla ČSSD, která měla tyto oblasti podrobně zmapované a byla to ona, která zrušení Kalouskova JIMu do programového prohlášení vlády prosadila. O co šlo?

Hlavní „minou" byl zákon související se zřízením Jednoho inkasního místa. Byl sice schválen již v roce 2011, jeho účinnost však byla odložena o čtyři roky! Začít platit tedy měl až od nového volebního období. Kdyby Miroslav Kalousek tehdy o tento zákon skutečně stál tak, jak se dnes tváří, mohl ho klidně spustit. Času na to měl dost. Projekt se totiž připravoval dlouhodobě – prakticky od roku 2008. On však moc dobře věděl, proč ho má přesunout na příští vládu. Dopad tohoto zákona do veřejných rozpočtů by byl totiž zničující. Podle velmi střídmých propočtů by jeho účinnost zasáhla jen státní rozpočet ztrátou 20 mld. Kč ročně. Šlo o kumulovaný vliv poklesu zdanění u daně z příjmu fyzických osob – sazba se při předpokládaném zrušení systému superhrubé mzdy měla zvýšit pouze na 19 % – a výrazné snížení sociálního pojistného hrazeného OSVČ. Obdobně vysoký dopad by byl na místní rozpočty. Jak by vypadal systém zdravotního pojištění, ve kterém by se kumuloval přímý dopad snížení pojistného s nepřímými dopady vyplývajícími z nárůstu deficitu státního rozpočtu lze jen domýšlet. Nelze se tedy divit, že vládní koalice se necítila být zavázána čtyři roky starými, nezodpovědnými a reálně neuskutečnitelnými fantaziemi předchozí pravicové vládní koalice.

Jenže – řekne si možná na tomto místě občan – co je mi do nějakého rozpočtu, ať mi raději sníží daně. A zde narážíme na druhou rovinu balamucení exministra Kalouska. Ten se totiž spoléhá na to, že ten jeho „skvělý JIM" kromě pár odborníků dnes už fakticky nikdo nezná. Může se tedy tvářit, že kdyby současná ošklivá vládní koalice JIM nezrušila, tak by přinesl dobro poklesu daní všem. Jenže ono tomu tak prostě není. Dokonce tomu je právě naopak. JIM totiž připravoval výrazné zvýšení zdanění většiny obyvatelstva a pan exministr financí Kalousek, jako jeho původce, to jistě velmi dobře ví.

Tento zákon totiž byl výrazným způsobem zaměřen na zvýšení daňového zatížení českých zaměstnanců. Pokud by od 1. 1. 2015 platil v nezměněné podobě, začali by zaměstnanci platit navíc 2 % z hrubé mzdy ve prospěch zdravotního pojištění (na průměrné mzdě to činí více než 500 Kč měsíčně). Naopak zaměstnavatelé by si o tyto dvě procenta recipročně své platby snížili. Takto výrazně zvýšené daňové zatížení zaměstnanců (cca 25 mld. Kč) by nemohlo vykompenzovat ani výše uvedené všeobecné snížení sazby daně z příjmů fyzických osob. I po této úpravě by zaměstnanci stále byli v mínusu – cca o pět miliard Kč. Úprava by tedy prokazatelně znamenala tlak na pokles čistých mezd českých zaměstnanců. Především firmy by tak byly skutečnými vítězi „operace JIM". Jen na snížení zdravotního pojištění o 2 % by – na úkor zaměstnanců – zvýšilo jejich zisky o 25 mld. Kč. Poraženými by byli zaměstnanci a důchodci, nezaměstnaní, invalidé apod. To však není zdaleka vše, s čím „pamatoval" uvedený zákon na české zaměstnance. Vedle přímého zvýšení platby pojistného předpokládal odstranění prakticky všech daňových úlev, které už dnes mohou zaměstnanci uplatňovat ve velmi omezené míře. (Štědré možnosti tzv. daňové optimalizace u jiných daňových poplatníků si zákon – jak jinak – vůbec nevšímal).

Pokud by současná koalice nezasáhla, tak by se od ledna 2015 nově odváděla daň z příjmu a pojistné na sociální a zdravotní pojištění: – i z odchodného u vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, ale také z hodnoty přechodného ubytování při pracovní cestě, které je poskytováno jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem, nebo ze mzdového vyrovnání ve výši rozdílu mezi dávkami nemocenského pojištění a z náhrady za ztrátu důchodu. Vedle toho by se výrazně omezila možnost osvobození od daně (a pojistného) u nepeněžního plnění poskytovaného zaměstnavatelem zaměstnancům z FKSP. V neposlední řadě by se nově pojistné na sociální a zdravotní pojištění platilo i z odstupného a dokonce i z jednorázových sociální výpomoci. To jsou peníze, které slušní zaměstnavatelé poskytují zaměstnancům k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události. I z těchto peněz si pan exministr Kalousek chtěl „uloupnout větší krajíc".

I poslední rovina balamucení nepostrádá pověstnou Kalouskovu ironii. On se totiž tváří, že technicky byl v době nástupu současné vládní koalice JIM prakticky hotov a stačilo ho jen spustit – k dobru všech daňových poplatníků. Ve skutečnosti tomu tak vůbec nebylo. Kontrolní závěr NKÚ z minulého roku je v tomto zcela jednoznačný. Projekt JIM byl od roku 2008 až do zrušení jeho realizace nedostatečně připraven, řízen, monitorován a kontrolován z hlediska věcného, časového a rozpočtového plnění. Vedení Projektu JIM nedodržovalo nastavená pravidla projektového řízení a neplnilo úkoly vyplývající z kompetencí, což negativně ovlivnilo postup projektu. Při vynakládání peněžních prostředků na Projekt JIM nebyly dodrženy principy hospodárnosti a účelnosti a stanovených cílů nebylo dosaženo.
Co k tomu dodat? Snad jen to, že i tak to nás daňové poplatníky stálo toto, naštěstí nedokončené, dobrodružství 3,4 mld. Kč!

Václav Votava, předseda rozpočtového výboru PS PČR

Blogy