Kdo nefandí, není Čech

28. června 2012

Ve středu jsem se byl podívat v Polsku na zápas naší fotbalové reprezentace s Řeckem. Fotbalový mač jsem neměl možnost sledovat naživo již dlouho. Chtěl bych se proto s Vámi podělit o své zážitky z utkání. Přiznám se, že jsem byl mile překvapený, kolik českých fanoušků si i přes nezdar v zápase s Ruskem našlo cestu na nádherný stadion ve Vratislavi. Bylo nás tam přibližně patnáct tisíc. Atmosféra byla naprosto úžasná, spolu s polskými fanoušky se podařilo vytvořit našim fotbalistům opravdové domácí prostředí. A když v zápase o postupovou naději ze základní skupiny svítilo na tabuli již po úvodních šesti minutách skóre 2:0, dostavily se pocity obrovské euforie.

Mužstvo dotáhlo zápas do vítězného konce i přes chybičku Petra Čecha. Tým ho však dokázal podržet, stejně jako on v minulosti pomohl svými výkony ostatním. O to více mě nemile překvapily některé výstupy v médiích a reakce fanoušků doma, které se opět soustředily na to, co se nepovedlo. Je to škoda. Máme to holt asi v povaze. Téměř každý fanda se v době šampionátů stává trenérem nároďáku a má své představy o sestavě, mě samozřejmě nevyjímaje. Je to v pořádku, sport je o emocích. Fandit bychom ale měli všichni, na případnou kritiku či oslavy bude času dost po EURU. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je totiž velmi tenká. Po vítězství nad Řeckem to však máme ve svých rukou. 

Fanděme a držme jim palce, budou to potřebovat. 

Blogy