Junckerův bílý ků… papír

6. března 2017

… neboli také tabula rasa.

Předseda Evropské Komise Jean-Claude Juncker 1. března 2017 přivezl do Evropského parlamentu bílého koně ve formě Bílého papíru o budoucnosti Evropy po brexitu (Bílá kniha o budoucnosti EU, v angl. White paper on the future of Europe – pozn. red.). Tato budoucnost ovšem až tak světlá není. Není nutno zdůrazňovat, že ekonomická krize, krize eurozóny, ale také migrační krize, radikální zhoršení stavu bezpečnosti ve světě – od islamistického terorismu po ruskou rozpínavost; to vše zhoršuje náladu v Evropě a doslova státy EU trhá od sebe. Jeden stát se už plánuje utrhnout a je opravdu nejvyšší čas, abychom se začali zamýšlet, jak „táhnout káru dál" udržitelným způsobem.

Bílý kůň neboli tedy Junckerův Bílý papír představil pět scénářů, jak by mohl vývoj po brexitu vypadat. První scénář představuje pokračování v zavedeném stylu, druhý omezení EU na jednotný trh, třetí dvourychlostní Evropu podle hesla „kdo chce dělat víc, bude dělat víc", čtvrtý představuje dělání méně, ale mnohem efektivněji a poslední scénář předesílá dělání mnohem více spolu. Komise nepobrala moc představivosti při představování těchto scénářů, především když hned první scénář je zcela nerealistický, druhý není v zájmu největších hráčů, čtvrtý je de-facto první (už současná Komise bezprecedentně zúžila počet předkládané legislativy v porovnání s Barrosovou Komisí) a poslední není vyjádřením vůle občanů EU. Takže zůstává třetí scénář – skutečný bílý kůň.

Asertivitu některých členských států EU v kontextu migrační krize si „staré" členské státy EU vyložili jako neochotu těchto států sdílet solidaritu dle jejich představ a začali uvažovat o vytvoření „zdravého jádra EU" a periferie. Téma dvourychlostní Evropy není ovšem úplně nové a ozývá se v různých obměnách už od roku 2004, kdy byla EU radikálně rozšířena. Do velké míry odráží neochotu „velkých" naslouchat těm „malým, nezkušeným" z východu. Když se, hlavně v kontextu migrační krize, ukázalo, že přístup těch „malých a nezkušených" byl v zásadě rozvážnější a předvídavější, akcelerovalo to diskusi o dvourychlostní Evropě.

Dvourychlostní Evropa v zásadě znamená, že levné „východní" státy budou součástí jednotného trhu a zároveň nebudou „kecat" do otázek týkajících se bezpečnosti nebo ochrany hranic. Je otázkou, zdali by „periferie" byla součástí Schengenu, nebo zda by byl redefinován také. Jinými slovy, absolutně není v našem zájmu otevírat diskusi o dvourychlostní Evropě. Scénář dvourychlostní Evropy jako jediný realizovatelný v rámci představené Bílé knihy je Junckerovým bílým koněm. Chce spasit EU tím, že podstoupí řízenou implozi – zmenší se co do rozsahu počtu členských států a „zhustí" se z hlediska politické integrace. Jenomže to nebude spása EU v její stávající podobě, nýbrž spása vybraných členských států a hození přes palubu těch ostatních. Diskuse o dvourychlostní Evropě je proto pro nás absolutně nepřijatelná.

Představená Bílá kniha je obsahově absolutně prázdná. Velice nepřímo podbízí jediné řešení, a to řešení je pro nás nepřijatelné. Proto je to vlastně taková tabula rasa, nepopsaný list. Ovšem v tomto případě to bohužel není nijak lichotivé. Je do velké míry také na nás, abychom psali nové kapitoly budoucnosti EU, nesmíme si je nechat nadiktovat. V tom spočívá naše role při utváření nové EU – zůstat v jejím centru.

Blogy