Jidášský groš, nebo něco víc?

Není v současnosti jiné strany, která by měla tolik vnitřních pnutí, jako ČSSD. Podíváme-li se zpětně, není to však jev ojedinělý u stran, které mají vládní angažovanost a na všechny, kteří si založili svoji budoucnost na proniknutí do světa vyššího levelu, jak říkají poučení, se nedostalo. Vzpomeňme si na sarajevské atentáty a jiné hrátky v již zaniklých uskupeních zabývajících se např. věcmi veřejnými, jež veřejnost poslala do utajení. To samozřejmě Sociální demokraty nečeká.

Má nejen téměř půldruha století historie a poměrně silnou členskou základnu, ale stále jasně formulované programy pro budoucnost. Není žádným tajemstvím, že jsou to programy se silně sociálním nábojem, který nevyhovovat může pouze silně ideologicky zatvrzelým a hlavně nepotřebným. Také možná těm, kteří ve straně nenacházejí výraznou podporu pro svůj osobní „růst“ a začínají ji hledat u jiných. Ze začátku pouze subjektů.

Bohužel nynější doba si nehraje na ideová zakotvení, ale na individuální průniky mnohdy za cenu čehokoliv. Pochopím, že někdo chce svou vizi prosadit svou nominací na místa nejvyšší, jako to udělal např. Michal Hašek na sjezdu v roce 2011. I když ani on nešel zrovna rovnými stezkami a vzal to později přes Lány.

Jihočeský hejtman, zatím přítel Zimola, se vydal jinou cestou také. Nejde cestou přímého boje, ale zřejmě sofistikovanějším způsobem, který možná nemá za cíl pouze odstavit předsedu Sobotku. Poučen nezdarem lánského puče a stojíc před hrozbou nezískání opět hejtmanského postu, poprosil o podporu bohatou nevěstu u konkurence. Byl to přeci Andrej Babiš, který umravnil „své jihočechy“, aby nechali hejtmanství ČSSD, tedy vlastně Zimolovi. Proč asi? Z podnikatelského prostoru je to věc známá. Do soutěže jdou všichni a o zakázku se podělí. Ta je u Andreje Babiše jistá. Dopracovat se k premiérskému křeslu. To mu nemůže nikdo mít za zlé. Dokonce tedy ani tu metodu, kterou si možná i v Lánech domluvil. Nicméně pomoc od protivníků je však věc velice žádoucí, a když se ten protivník dá jakkoli získat, je to téměř tutovka. Jen je jich třeba ještě víc. Jeroným Tejc je možná někde jinde a chci věřit, že to je věc jak trochu osobní, tak i následek poklesu ve funkčním zařazení. Zde by se možná mělo vedení ČSSD zamyslet.

Na závěr. Kouzlu Andreje Babiše neodolávají mnozí. Nakonec průzkumy to potvrzují. Bohužel, těch nadšenců z možného budoucího chlebodárce a tatíčka mas, je stále více i u členů ČSSD v seniorském věku. Nechci zde poukazovat na již tolikrát viditelnou klamáž seniorů v čemkoliv až na hranice kriminality, ale něco takového zřejmě funguje. Bohužel v ČSSD to má ještě jiné konsekvence ve spojitosti s jinou personou, která již není dlouho členem této strany a ze své pozice se snaží pracovitému a poctivému předsedovi vlády udělat i to, co mu na očích nevidí.

Jaroslav Kánský, Praha    

Blogy