Je důchodový systém udržitelný?

Řada kritiků vytýká současné vládě, že nebyla schopna provést jakousi domnělou „velkou“ penzijní reformu. V horším případě odkazují na údajné budoucí „katastrofické scénáře“ penzijního systému, který je dle jejich názoru z demografického či fiskálního hlediska neudržitelný. Živí tak mýtus o žebrající společnosti penzistů, o které se stát nebude schopen důstojně postarat.

Odpovědí na tyto apokalyptické teze spjaté s budoucností českého penzijního systému ovšem nesouvisí nijak nutně s nějakou zdánlivě potřebnou „velkou" reformou. Opak je pravda.

Systém penzí, tak jak jej má Česká republika nastavený, je stabilní a bez jakýchkoliv zásadních výkyvů schopný přečkat staletí. Pokud bude třeba, je na něj možné reagovat prostřednictvím řady, byť významných, parametrických úprav systému.

Kritici průběžného systému velice rádi poukazují na demografickou strukturu společnosti a její změny. Při jejím hodnocení však nedohlédnou dál než za roky, kdy půdou do penze tzv. Husákovy děti. To jsou sice silné ročníky, ovšem po nich se opět systém vrátí do původní trajektorie. V roce 2010 byl počet osob v produktivním věku na jednu osobu v důchodovém věku 2,66 osoby, v roce 2050 to bude 2,07 osoby, avšak v roce 2100 by se dle odborných projekcí měla situace stabilizovat o opět se dostaneme na 2,86 ekonomicky aktivních osob na jednoho důchodce. Podle těchto projekcí je tedy jasné, že demografické změny v naší společnosti nejsou schopny český systém rozvrátit.

Český penzijní systém navíc vyniká svou výjimečností a to tím, že je nedílnou součástí státního rozpočtu. Díky generaci státních příjmů se tedy nikdy nemůže stát, že by země prostě na výplatu penzí neměla. Fungující ekonomika a dobře spravovaný stát vždy dokáže vygenerovat dostatek příjmů pro správu důchodů.

V souvislosti s touto tezí je ovšem příhodné zvážit možnost změny současného systému a oddělení výplaty solidárních starobních penzí od jiných typů penzí a výdajů jako jsou například invalidní penze, vdovské, vdovecké, či sirotčí důchody. Ty lze řešit prostřednictví systému nepojistných sociálních dávek, nikoliv prostřednictvím důchodového systému.

V rámci řešení budoucího financování penzí se musíme především soustředit na jeho zajištění prostřednictvím dalších daňových příjmů a hledat řešení v možnosti vícezdrojového financování systému. V diskuzi o budoucnosti důchodového systému se zaměřme na podstatnější věci. S rozvojem digitalizace a robotizace se bude měnit charakter trhu práce, na který je třeba zákonitě reagovat a který bude budoucnost tohoto systému definovat.

V neposlední řadě pak své síly, spíše než na boj s neexistující chimérou, napněme do oblasti navyšování mezd a platů. V ekonomice levné práce, jakou Česká republika bohužel zatím je, lze totiž jen těžko zajistit důstojné starobní penze, které si bezesporu naši obyvatelé zaslouží.

Zkrátka, český penzijní systém je stabilní a díky dobře fungující ekonomice a správě státu bude existovat tak dlouho, dokud bude existovat rozpočet a spravedlivá společnost! Nenechme se zbytečně vystrašit!

Zdroj: Hospodářské noviny – 24. července 2017

Blogy