Je čas mluvit s našimi spojenci, jaké mají úmysly a cíle

26. října 2018

Ano, já jsem také jeden z těch, který je hrdý na to, že jsme se dokázali postavit nacismu. Jsem hrdý na to, že když Reinhard Heydrich přišel do Čech vyhladit náš národ, tak naší odpovědí bylo, že jsme ho zabili. Proto rozumím generálu Opatovi, když řekl, že ti, kteří zabili naše vojáky, za to zaplatí.

Vzpomněl jsem si na plukovníka Moravce, který v Londýně řídil akce proti Heydrichovi, a říká se, že i on myslel na své kamarády, jako byl generál Eliáš a další, které Heydrich popravil. A je nás asi hodně v této zemi, kteří to cítíme podobně. Dokážu tedy porozumět vojákům, a přesto si myslím, že je to problém.

Tentokrát nejsme doma v Česku, ale ve vzdálené zemi, v Afghánistánu, do které jsme přišli proto, aby v ní skončilo násilí. Říkali jsme, že ten zápas, který tam vedeme, je zápas o srdce a mysl Afghánců. Říkali jsme, že jim pomůžeme postavit jejich vlastní branné a bezpečnostní síly, aby si nakonec zemi spravovali sami.

Jak to celé nefunguje, jsme viděli právě nyní na proběhlých volbách. Velmi nízká účast, 15 mrtvých, 11 zabitých policistů. Tálibán proniká všude. Zabíjí i klíčové afghánské velitele, dovolí si zaútočit kdekoli, i v Kábulu.

Na našich tiskových konferencích vystupují politici s výroky, že z boje se neustupuje. Ale američtí diplomaté v Kataru jednají se zástupci Tálibánu a na stole jsou i podmínky, za nichž bychom mohli naši misi v Afghánistánu ukončit. S Tálibánem vyjednávají i Rusové, kteří zřejmě chtějí hrát stále významnější roli.

Válka trvá už skoro 18 let a zdá se, že Čína, Írán i Pákistán se nyní chystají podílet na nějakém řešení. Právě to, že není jasné, kam vlastně v Afghánistánu jdeme, vedlo naše spojence, jako je Kanada či Francie, k tomu, že už Afghánistán opustili. Není už čas klást si otázky také v České republice? Není čas bavit se s našimi spojenci, jaké mají úmysly a jaké jsou dnes naše cíle?

Naše členství v Alianci je základem naší bezpečnosti a je třeba v něm usilovat o plnohodnotný partnerský vztah, kde jsme součástí základních rozhodnutí. Naší povinností je loajalita a plnění toho, na čem se dohodneme. Souhlasím s tím, že se dnes angažujeme v Iráku a Afghánistánu, přesto jsem přesvědčen, že se jednalo o operace, které nebyly v začátku dostatečně zvážené. Stály nepředstavitelné finanční prostředky a mnoho lidských životů, vojáků i civilního obyvatelstva. Výsledky jsou pochybné.

Dnes slyšíme o podobném zásadním rozhodnutí, které se týká ukončení dohody o raketách středního a krátkého doletu mezi Spojenými státy a Ruskem. Dokážeme dohlédnout důsledky tohoto kroku?

Blogy