Jan Hamáček: Úspěch země musí být úspěchem všech

Když jsem se stal v březnu předsedou sociální demokracie, měla být strana podle mnohých na kolenou po volební porážce, rozdělena vnitřními spory a bez jakékoliv vize svého budoucího směřování. Dnes jsem předsedou strany, kde se diskutuje, členové aktivně chodí na stranická setkání a schůze místních organizací, vzájemně si naslouchají.

Jsem předsedou strany, kde řadoví členové dávají najevo, že mají názor, a vidí, že má smysl jej vyjádřit bez ohledu na to, zda je menšinový nebo většinový. Tři a půl měsíce po zvolení jsem předsedou sociální demokracie, jejíž politické srdce opět bije, tep jí pozvolna stoupá a strana se probouzí k životu. Referendum o vstupu ČSSD do vlády byla největší a nejotevřenější vnitrostranická diskuse za mnoho dlouhých let na české politické scéně. Již samotný průběh vnitrostranického referenda ukázal, že sociální demokracie je zde, chce a bude hrát výraznou roli na všech úrovních politiky. Ostatní strany s námi musí opět počítat. Již toto považuji za vítězství nás všech sociálních demokratů.

Vnitrostranické referendum nebylo zápasem, na jehož konci by vítěz měl zvedat nad hlavu pohár. Z referenda nevzešli vítězové ani poražení. Ti, jejichž názor nepřevážil a zůstal v menšině, nesestupují do nějaké pomyslné druhé politické ligy. V referendu jsme společně zkrátka došli k rozhodnutí. Rozhodnutí, které je především o odpovědnosti k zemi a její stabilitě. Rozhodli jsme se, že sociálnědemokratické hodnoty a program budeme prosazovat ve vládě a převezmeme spolu s tím odpovědnost splnit naše sliby. To se týká nás všech a musí být společným cílem všech sociálních demokratů. Těch, kteří hlasovali pro vstup do vlády, i těch, kteří otevřeně vyjádřili opačný názor. Tak, abychom se za čtyři roky mohli cítit jako vítězové všichni. Jako strana, jako sociální demokraté i jako řadoví občané, kteří žijí v lepší zemi než dnes.

Výsledek referenda je platný a závazný. ČSSD udělala pro vznik vlády s důvěrou naprosté maximum. Na rozdíl od většiny jiných parlamentních stran jsme vyjednávali, dělali jsme kompromisy, ale zároveň si zachovali tvář a důstojnost, když jsme z některých principů neustoupili a nebáli jsme se i zvednout a od jednacího stolu odejít. Vedli jsme hlubokou vnitrostranickou diskuzi a v referendu jsme rozhodli, že chceme vstoupit do menšinové vlády s hnutím ANO. To ale ještě samo o sobě neznamená, že tato vláda vznikne. Na rovinu říkám, že pokud nebudou naši partneři dodržovat dohody, například to, že si vzájemně nebudeme kádrovat kandidáty na ministry, pak tento vládní projekt skončí dříve, než vůbec začal.

Občané České republiky ale právem očekávají, že se politici, které si před téměř tři čtvrtě rokem zvolili, dokáží již konečně dohodnout na standardní demokratické vládě s důvěrou a vláda pro ně začne pracovat. ČSSD chce v této vládě hrát roli autentické levicové strany, která bude dělat to, co dělá posledních 140 let – a sice odstraňovat sociální a ekonomické nerovnosti ve společnosti.

Česká ekonomika se po čtyřech letech vlády v čele se sociální demokracií těší dlouhotrvajícímu silnému růstu. Nejrůznější statistiky znova a znova přinášejí nové rekordní výsledky. Běžné občany nicméně nezajímají čísla a povzbudivá prohlášení, které mohou číst v novinách nebo na billboardech. Pokud sami nepociťují ve svém každodenním životě, že se jim a jejich rodinám žije lépe, že se cítí ekonomicky bezpečněji, mohou mít právem pocit, že se ocitají na okraji. ČSSD vstupuje do vlády s programem, že úspěch země musí být úspěchem všech.

Všichni lidé v této zemi musí spravedlivě profitovat z hospodářského rozkvětu. Soc. dem. se odmítá smířit s tím, že občané některých krajů musí vyžít se zlomkem příjmu, který berou jejich obdobně kvalifikovaní vrstevníci ve velkých městech. Kromě tlaku na růst minimální mzdy a důchodů proto budeme trvat i na tom, aby rostl počet lidí, kteří berou průměrnou mzdu. Není spravedlivé, aby dvěma třetinám zaměstnanců údaj o průměrné mzdě přesahující 30 tisíc korun zněl jako nedosažitelná, nebo dokonce zcela nepředstavitelná cifra. Takováto ekonomická nerovnováha v distribuci bohatství a úspěchu v naší prosperující ekonomice je jedním z faktorů posilujících extremistické tendence ve společnosti a hledání jednoduchých řešení.

Žádný ze sociálnědemokratických politiků a političek ve sněmovně, Senátu nebo ve vedení strany nebude lhostejný k tomu, jak se společnost radikalizuje, jak roste populismus a politický extremismus. Budeme s tímto nebezpečím bojovat a prosazováním sociálně spravedlivé politiky přesvědčíme občany, že tato země potřebuje tradiční levicovou stranu s dlouhodobým programem, která bude na jejich straně i poté, kdy dnešní rychlokvašní a marketingoví politici zmizí.

Jan Hamáček, předseda České strany sociálně demokratické

Zdroj: Lidové noviny, 18. června 2018

Blogy