4. listopadu 2011
Těžká otázka. Někdy asi velkou. Když záchranka nejede a nejede.
Těžká otázka. Někdy asi velkou. Když záchranka nejede a nejede. Chtěl jsem o tom něco říci v parlamentu. V rámci „obstrukce“.
Všude ve zpravodajství se píše o tom, že projevy během „obstrukce“ byly „spíchnuté horkou jehlou“ a „zkopírované z internetu“. Tak to tedy pardon. Netvrdím, že spousta ne. Ono mluvit hodiny není také jednoduché. Ale fakt mne mrzí, když ve finále tento dojem má převládnout a zastínit fakt, že v těch zákonech, které do Poslanecké sněmovny vrátil Senát, je prostě opravdu strašná řada nesmyslů a pitomostí.
Čili jsem si připravil řadu vystoupení, na která díky fintě koalice a sloučení diskuse o 14 zákonech do jednoho balíku nedojde. Jeden z těch nachystaných projevů se týká sněmovního tisku 406 – návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě. Tady mi jde o jednu věc – zákon prodlužuje dojezdovou dobu záchranek z 15 ne 20 minut.
V důvodové zprávě k tomuto návrhu se mimo jiné píše (omlouvám se za tu úředničinu, já to nepsal…): „Hlavním cílem plánu pokrytí území kraje výjezdovými základnami je určit optimální počet a rozmístění výjezdových základen pro jednotlivé oblasti podle několika vstupních faktorů, kterými jsou zejména hustota osídlení, typy a četnost možných rizik na území obcí, statistické údaje o počtu výjezdů a topografické aspekty tak, aby byla zajištěna dostupnost zdravotnické záchranné služby s dojezdovou dobou do 20 minut minimálně v 95 procentech výjezdů z celkového počtu výjezdů uskutečněných na základě tísňové výzvy za jeden kalendářní rok. (…) Stávající právní úprava podle vyhlášky č. 434/1992 Sb. upravuje síť zdravotnické záchranné služby tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele. (…) Analýza dostupnosti zdravotnické záchranné služby provedená v roce 2008 prokázala, že dojezdovou dobu do 15 minut nebylo možné z objektivních důvodů dodržet přibližně u 1970 obcí, tj. cca u 1 300 000 obyvatel, v případě dojezdové doby do 20 minut by ji nebylo možné z objektivních důvodů dodržet pouze v případě 439 obcí, tj. cca u 211 000 obyvatel. (…) Analýzou provedenou v roce 2011 bylo zjištěno, že v roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaženo v 83-96% z celkového počtu výjezdů a dojezdové doby do 20 minut pak v 94–100% z celkového počtu výjezdů (dle jednotlivých krajů).“
Když to přeložím z oné úředničiny do normální řeči, tak abychom ušetřili a nemuseli vynakládat další prostředky, které důvodová zpráva nazývá bez další specifikace „extrémními“, čemuž prostě nevěřím, snižujeme raději standard péče o občany tohoto státu právě o těchto pět minut. Jinými slovy tato vládní koalice říká, že raději bude riskovat životy lidí než by řešila otázku nákladů spojených se zdravotní péčí.
Nejhorší na věci je toto – prodloužením doby na dvacet minut prý přiznáme realitu. Dobrá. Já chápu, že v horských oblastech a v odlehlých místech některé věci nejsou dost dobře možné. Dojezdový čas v hustě obydlené aglomeraci a v aglomeraci s řídkým obydlením jsou dvě různé věci jaksi z principu. Jenže dobře vím, jak přemýšlí tato koalice. Pokud snížíme standard na dvacet minut, vytvoří se prostor pro úspory nejen tím, že nebude třeba nutné budovat další stanoviště záchranné služby a nebude nutné kupovat sanitky, posílit personál a tak dále. Otevře se prostor pro snížení standardu tam, kde je nyní času patnáct minut s přehledem dosahováno. Tomu se říká Trojský kůň.
Když bych připomněl onu citaci z důvodové zprávy, pak asi necelých 95 procent území je pokryto službou, která garantuje dojezdový čas 15 minut. Já jsem prostě přesvědčen o tom, že po několika letech působení tohoto zákona bude situace naprosto jiná, že počet lidí, ke kterým se záchranka dostane za patnáct minut, bude daleko menší.
Tím neříkám, že v tom zákoně o zdravotnické záchranné službě není spousta věcí dobrých. Je. Kdyby obsahoval rozdělení země na X oblastí s garantovanou dobou 15 minut a Y oblastí s dobou dvacet minut, protože prostě existují objektivní podmínky, které brání lepšímu výsledku, tak bych neměl problém s jeho přijetím. (A opravdu to není dělení lidí na dvě kategori, je to dělení lokace na dvě kategorie.) Ale odmítám otevřít prostor pro ořezání tak podstatné služby, jakou je záchranka.
Můžete tomu říkat obstrukce.
