Jak zvolit prezidenta přímo?

25. listopadu 2010

Poslanci ČSSD předložili už v červnu 2010, ihned po volbách do Poslanecké sněmovny, návrh novely Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky a částečně pozměňující jeho pravomoci (sněm. tisk č. 7). Návrh začala Poslanecká sněmovna projednávat v září v 1. čtení, které vládní většina přerušila. Pokud se nyní vládní koalice rozhodla vrátit k přímé volbě prezidenta republiky, bude ČSSD v jednáních s vládou prosazovat principy přímé volby a zpřesnění pravomocí prezidenta, které obsahuje námi předložený návrh zákona.

Návrh ČSSD vychází z těchto zásad:

1. Způsob přímé volby prezidenta republiky

• Navrhovatelem kandidáta na prezidenta může být:

- občan ČR, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany ČR oprávněnými volit prezidenta,

- skupina nejméně 40 poslanců nebo

- skupina nejméně 17 senátorů.

• Právo volit bude mít každý občan ČR, který dosáhl věku 18 let.

• Volbu prezidenta bude ve stanovených lhůtách vyhlašovat předseda PS.

• Volební období prezidenta zůstává pětileté. Zůstává v platnosti i ustanovení, že nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou (tj. Klaus nebude v r. 2013 znovu volitelný).

• Volba bude v zásadě dvoukolová založená na systému absolutní většiny v obou kolech:

- Prezidentem je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů (50% + 1 hlas).

- Nezíská-li žádný z kandidátů tuto většinu, koná se do 14 dnů po ukončení hlasování 2. kolo volby. Do něj postupují kandidáti, kteří se v 1. kole umístili na prvních dvou místech. V případě rovnosti hlasů postupují všichni takoví kandidáti.

- Ve 2. kole je zvolen kandidát, který v něm získal nejvíce odevzdaných platných hlasů. Jen v případě rovnosti hlasů se do 14 dnů po ukončení hlasování koná 3. kolo volby s těmi kandidáty, kteří v 2. kole získali stejný počet hlasů; v případě opakované rovnosti hlasů vyhlásí předseda Poslanecké sněmovny novou volbu prezidenta.

Většinová dvoukolová volba s 2 kandidáty ve 2. kole je ve většině států Evropy s přímo voleným prezidentem (Francie, Rakousko, Slovensko, Polsko, Litva, Portugalsko, Rusko aj.).

• Další podmínky výkonu volebního práva, podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku, jakož i rozsah soudního přezkumu stanoví prováděcí zákon. K jeho přijetí bude třeba, aby byl schválen Posl. sněmovnou i Senátem.

Uvedená úprava je inspirována předchozími návrhy ČSSD, včetně vládního návrhu z roku 2003, zpracovaného pod gescí tehdejšího místopředsedy vlády Pavla Rychetského.

2. Zavedení odpovědnosti prezidenta za závažná porušení ústavního pořádku a zavedení odvolatelnosti prezidenta

a) Z Ústavy se vypouští ustanovení, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3). Zachování jeho ústavní neodpovědnosti by se neslučovalo s demokratickými principy přímé volby, z níž mandát prezidenta vychází. V ústavách parlamentních republik je s přímou volbou hlavy státu spjata i jeho odpovědnost, která se realizuje v ústavní proceduře jeho možné odvolatelnosti. Neodpovědnost prezidenta je i dnes jen relativní, když jej Ústava umožňuje stíhat a trestat pro velezradu s tím, že trestem za tento delikt je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

b) Vedle odpovědnosti prezidenta za velezradu (za níž může být stíhán na základě žaloby Senátu před Ústavním soudem) se nově umožňuje jeho stíhání též pro jiné závažné porušení ústavního pořádku, než je velezrada, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Obdobnou širší úpravu odpovědnosti prezidenta má Polsko, Slovensko, Slovinsko, Německo, Rakousko, Irsko, Litva aj. (podrobnosti v důvodové zprávě).

c) Nově se do Ústavy zavádí institut odvolatelnosti prezidenta z funkce před skončením jeho volebního období lidovým hlasováním, vyhlášeným pouze na základě usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu. Prezident pak bude odvolán, hlasovala-li pro jeho odvolání nadpoloviční většina všech občanů ČR, kteří dosáhli věku 18 let. Navržená ústavní úprava je inspirována zejména vzorem ústavy Slovenska a Rakouska (zemí s parlamentní formou vlády s přímo voleným a také přímo odvolatelným prezidentem), odvolatelnost přímo voleného prezidenta parlamentem je v Irsku a v Litvě (další státy kombinují parlament a ústavní soud).

3. Změny v pravomocích prezidenta

Navržené dílčí změny a doplňky v pravomocích prezidenta se omezují jen na úpravy, které reagují na kritiku platné Ústavy ze strany ústavních odborníků a které se již vyskytly v některých minulých ústavních osnovách. Jde o následující změny:

1) Rozšiřuje se výčet pravomocí prezidenta o jmenování předsedy a místopředsedy Nejvyššího správního soudu. Odstraňuje se tím zjevná ústavní mezera, pokud jde o jmenování funkcionářů tohoto soudu, kteří jsou dosud jmenováni až na základě obyčejného zákona (soudního řádu správního), pročež u nich musí být prezidentovo rozhodnutí – na rozdíl od jmenování předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu - opatřeno spolupodpisem (kontrasignací) předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Jde o posílení prezidenta.

2) Pravomoc prezidenta udělovat abolici, tj. nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, se přesouvá mezi jeho rozhodnutí, k nimž potřebuje kontrasignaci (nyní ji nepotřebuje). Abolicí se totiž zasahuje do ještě neskončených trestních řízení, což je zásah podstatně významnější, než u agraciace (právo odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem) a rehabilitace (zahlazování odsouzení).

3) Pravomoc prezidenta jmenovat členy Bankovní rady České národní banky se přesouvá mezi jeho rozhodnutí, k nimž potřebuje kontrasignaci (nyní ji nepotřebuje). Důvodem pro spolupodpis předsedy vlády či pověřeného člena vlády je rozsah pravomocí Bankovní rady ČNB, k nimž patří i její úkoly coby správního orgánu (např. rozhodovat o zavedení nucené správy v bankách či o rozkladu proti rozhodnutí ČNB o správním deliktu). Jelikož zákon o ČNB a zvláštní zákony svěřují ČNB i kompetence správního úřadu, vystupuje její Bankovní rada rovněž v postavení orgánu moci výkonné, jejímž vrcholným orgánem je vláda, která za výkonnou moc nese politickou odpovědnost.

4) Dále se ve vztahu k vládě upravuje povinnost prezidenta přijmout demisi vlády vždy, a nikoli – jak je tomu dosud – pouze v případě, že vláda z důvodů podle čl. 73 odst. 2 Ústavy demisi podat musí. Precizuje se i povinnost prezidenta odvolat vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat. Ke zpřesnění dochází výslovným stanovením lhůty pro odvolání vlády, tj. že prezident je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu.

5) Novou pravomocí, související se zavedením přímé volby prezidenta, je rovněž jeho oprávnění, resp. povinnost rozpustit Poslaneckou sněmovnu, jestliže na základě výsledků lidového hlasování o odvolání prezidenta republiky nebyl prezident odvolán.

4. Skončení výkonu funkce prezidenta

Ústava se doplňuje tak, že když se komory Parlamentu usnesou, že prezident ze závažných důvodů nemůže vykonávat úřad, pak po 6-ti měsících bude úřad uvolněn (podle platného znění se úřad neuvolňuje, ale třeba až do konce volebního období prezidenta vykonávají jeho funkce předseda vlády a předseda PS, popř. předseda Senátu).

Blogy