Jak dál s českou armádou?

28. srpna 2012

Již drahně let jsou veřejnými sdělovacími prostředky kritizovány netransparentní a předražené vojenské akvizice. Tento negativní pohled se zároveň odráží v pohledu veřejnosti i samotných politiků na financování bezpečnosti. A to jak vnitřní, tak zejména té vnější. Pokud je dnes plánován rozpočet ministerstva obrany ve výši 43,7 miliard korun, tak pokud se nezmění priority současné vládní koalice, pak pro rok příští to má být necelých 39 miliard a v roce 2014 necelých 36 miliard korun.

Tento pokles výdajů již ohrožuje plnění schválených politicko-vojenských ambicí, nedokončení či minimálně oddálení dokončení profesionalizace naší armády, znamená rozklad toho nejdůležitějšího a to personální politiky, hrozí rozpad výstrojního systému. A to přesto, že současné vedení i vláda vzala na vědomí Bílou knihu o obraně a hlavně přijala revidovanou Bezpečnostní strategii České republiky. Nyní se ukazuje, že ministerstvu obrany nevládne A.Vondra, ale ministr financí M.Kalousek.

ČR se řadí se svým vojenským rozpočtem na samé dno členských států NATO a hrozí neplnění si svých smluvních závazků. Nesystémové škrty současné vlády ohrožují samotnou akceschopnost armády a zajištění bezpečnosti naší země. Jak tedy dál s českou armádou?Prvotním je rozhodnutí politiků, zda platí nová Bezpečnostní strategie ČR a zda hodláme nadále plnit schválené a prozatím nikým a ničím nezměněné politicko-vojenské ambice AČR. Pokud vyjdeme z premisy, že politická reprezentace hodlá i nadále chránit své občany proti vnějšímu nepříteli, že hodlá nadále plnit si své závazky vůči mezinárodním organizacím, pak nezbývá, než stabilizovat rozpočet kapitoly 307 ve výši minimálně 40 miliard Kč ročně.

Je nutno přijmout a zejména realizovat kariérní řád, dofinancovat výstrojní systém a zejména přijmout taková opatření, aby se v rezortu obrany přestalo krást. A to prosím na všech úrovních. K tomu je nutno vytvořit Národní úřad pro vyzbrojování, ale nikoliv transformací současného odboru pro akvizice, ale vybudováním klasického úřadu po vzoru zemí NATO. Prioritou nemohou být nákupy zahraniční výstroje a výzbroje, ale požadavky armády. A pokud český obranný průmysl má výrobky v odpovídající kvalitě a ceně, pak preferovat domácí výrobce. Praxe totiž ukazuje, že elektronické aukce u veřejných zakázek selhávají, že nákupy nejsou dostatečně transparentní a odůvodněné.

To, co naší armádě a ministerstvu obrany schází je dobrý střednědobý plán a zejména jeho plnění. V současné ekonomicky napjaté situaci je nutno veškeré investice rozložit v čase dle možností armádního cash-flow, ale zejména je nutno tvrdě říznout do hodnostních a  velitelských struktur. Máme přestárlou armádu s vysokým počtem důstojnických hodností. Bez kariérního řádu nebude stabilizace personální. Je nutno analyzovat a revidovat outsourcované služby a zejména zvýšit osobní zodpovědnost velitelů na všech úrovních. Je nutno zvýšit podporu Inspekci ministra obrany i Vojenské policii tak, aby získala vyšší prestiž u samotných vojáků i široké veřejnosti. 

Prioritou všech kroků a změn musí být kvalitně vycvičený a odborně připravený voják, jehož výstroj a výzbroj umožňuje dosáhnout plnění stanovených úkolů i jeho bezpečnost. Zároveň by měl být natolik morálně zralý a psychicky odolný, aby sám upozorňoval na nekalosti uvnitř resortu. Prostě nejde donekonečna zavírat oči nad současnou praxí cukru a biče, kdy ten, kdo upozorní na zlodějiny musí z armády odejít buď se všemi náležitostmi nebo prostě odejde bez nich. Tato nespravedlnost  podkopává důvěru vojáků v demokratické instituce i samotnou demokratickou kontrolu ozbrojených sil jako celku.

Blogy