Jak dál a co je třeba

Kolem volebního neúspěchu bylo napsáno a ještě bude napsáno mnoho. A je dobře, že se pomyslné ledy hnuly a že diskuse uvnitř sociální demokracie a nejen v ní pokračuje. To, co mne mrzí je velmi nízká aktivita členské základny, která pramení z malé aktivity vedení. Možná, že je to dané čekáním na Gogota, nicméně ČSSD opravdu čas nemá. Také by se vina za volební porážku neměla házet pouze na bývalého předsedu strany, i když víme, že jakýkoliv úspěch má otců mnoho, neúspěch pouze jediného.

Pokud hodnotíme úspěch či neúspěch koaličního vládnutí či příčiny volebního nezdaru, pak je třeba vycházet z reality a je třeba naslouchat našim, dnes již bývalým voličům. Zároveň je však nutno odmítat teze o „liberálním neomarxismu" či se utápět v sebebičování. Prostě taková je česká politika a pokud ČSSD chce v budoucnu prosazovat svůj program, pak musí přesvědčit voliče. A také si nemyslím, že bychom měli „pružně" reagovat na PR politického hnutí ANO 2011 a opustit sliby, které jsme dali voličům před volbami.

Podle mého názoru nelze vládnout s A.Babišem, jako osobou, která je každodenně ve střetu zájmů, která je trestně stíhána a která má amorální minulost. A jako správný „Jájínek" přece chtěl a chce vládnout sám a také sám rozhodovat. Ke škodě jeho úsilí opravdu nemáme většinový volební systém, ani ten prezidentský. Takže teď je nutno opět ukazovat na ty, kteří „makat" nechtějí a sami se ukazovat na spasitele národa i světa. A to ke škodě řešení konkrétních problémů, které je opravdu nutno řešit se vší vážností a zejména s většinovou politickou podporou parlamentu. Bez ní se změny opravdu dělat nedají.

Často slýchám, že ztrátu důvěry způsobil náš „anti Babiš" a jeho vyhazov z vlády. Ano, je to možné, ale po bitvě bývá každý generál. Nicméně je třeba zdůraznit, že kritika exministra financí a předsedy ANO 2011 byla nejen oprávněná, ale zejména pravdivá. Proto je důležitější se zamyslet nad tím, proč se nám nepodařilo o tom přesvědčit voliče. A nelze se vymlouvat pouze na jeho mediální převahu. Podle mého názoru je problémem apatie řadových členů, kteří z rozličných důvodů rezignovali na to nejpodstatnější. A to je prosazování sociálně demokratické politiky na veřejnosti. Takže zřejmě byl rozpor mezi ní a prioritami vlády.

A jak z toho ven? No nezbývá, jak říká současný designovaný premiér: než makat. Přestat se schovávat za příčinami volebního neúspěchu a napřít všechnu energii k volbám, které nás příští rok čekají. Pokud se nám tohle podaří, pak z budoucnosti sociální demokracie obavy nemám. A z nadcházejícího mimořádného sjezdu nedělejme prosím žádnou modlu, od které odeženeme všechny chmury a nesnáze. Naopak se mohou některé problémy ještě nesílit.
To, co je důležité, je chovat se jako demokraté a pokud možno jako sociální demokraté. Jít kladným příkladem je nutností pro další vývoj strany. A platí to nejen pro ČSSD, ale zejména pro širokou veřejnost České republiky.

Blogy