Jak chránit podzemní vodu?

21. ledna 2016

Ministerstvo životního prostředí poslalo do legislativního procesu novelu tzv. vodního zákona. Poslední větší změny se norma dočkala před více než pěti lety. Po několika sezónách bez dostatečné sněhové nadílky a červencích se subtropickým nádechem je dílčí úprava zákona, chránícího zdroje pitné vody, již nasnadě. V těchto dnech zahajují zákonodárci s předkladateli normy debatu, která by měla vést k jejímu schválení v takové podobě, jež by byla pro všechny zainteresované co nejpřijatelnějším kompromisem.

Nejpodstatnější změna bude asi zároveň částí nejproblematičtější. Zvýšení cen za odběr podzemní vody a zvýšení poplatků za vypouštěné odpadní vody bude mít vliv na ceny vodného a stočného. Určitý nárůst ceny pocítí nejen průmysl, který podzemní vodu využívá, ale také koneční spotřebitelé. Zvyšování poplatků za odběr vody bude proto nutné provádět tak, aby nevedly k nepříznivým sociálním dopadům. Jsme v situaci, kdy zhruba polovina vody využívané ve vodárenství je vodou podzemní a vodárenské společnosti leckde jednoduše nemohou mávnutím legislativního proutku nahradit vodu podzemní vodou povrchovou.

Je pravdou, že výše poplatku za odběr podzemní vody zůstala v posledních patnácti letech prakticky na stejné výši, byť zpoplatnění odběru povrchových vod se zvedlo několikanásobně. Už tzv. Modrá zpráva Ministerstva zemědělství z roku 2013 konstatuje, že nepoměr mezi sazbou poplatku za podzemní vodu a cenou povrchové vody vede „k využívání podzemní vody k činnostem, pro které by zcela dostačovalo i využívání povrchové vody, jako je např. průmyslové čištění písku“. Pro některé podnikatele, zejména v oblastech bez blízkého vodovodního řadu, bylo zkrátka finančně únosnější průmyslově využívat podzemní vody, než investovat do infrastruktury přivádějící vodu povrchovou.

Nyní je poplatek za podzemní vodu stanoven na 2 Kč pro domácnosti a 3 Kč pro jiné využití za metr krychlový. Nezvýšil se od roku 2002, kdy zákon č. 254/2001 Sb. o vodách, nabyl účinnost. Naproti tomu cena povrchové vody se určuje podle jednotlivých povodí pro každý rok. To znamená, že například cena méně kvalitní povrchové vody pro povodí Moravy dosahuje výše až 6,39 Kč/m3, přičemž povodí Vltavy osciluje na 3,55 Kč/m3.

Tento nepoměr je třeba narovnat. Není nadále možné, aby vzácnější a kvalitnější zdroj vody byl levnější než ten méně kvalitní. Stejně tak poplatkem za využívání zásob podzemní vody je nutno vrátit jeho primární funkci ochrany zásobárny pitné vody pro období sucha. Pozitivním se v rámci připravované novelizace může stát navýšení sazeb za vypouštěné znečišťující látky, neboť přispěje ke zlepšení kvality vody ve vodních tocích. Zvýšením poplatků za odběr i vypouštění vody dojde k navýšení příjmu Státního fondu pro životní prostředí, což znamená, že bude více peněz na financování projektů na zlepšení životního prostředí. Stejně s rozmyslem je třeba postupovat také u dalších navrhovaných změn, tak aby například snížení nezpoplatněného limitu odběru podzemní vody nediskriminovalo obyvatele venkovských oblastí, aby nově stanované poplatky za vypouštěnou odpadní vodu skokově nezvýšily náklady čističek, či nepostihly především rozpočty malých obcí.

Zvolit kompromis, který bude lépe chránit vodní zdroje, a zároveň bude sociálně citlivý, to bude úkolem vlády a zákonodárců. Úkol zajisté nelehký. Ukazuje se, že být „střechou kontinentu“ a chlubit se největším počtem rozvodí v praxi mnoho výhod neskýtá, neboť veškerá voda od nás odtéká k našim sousedům. Česká kotlina je v tomto ohledu zranitelnější než okolní státy, protože naše vodní zdroje jsou závislé na atmosférických srážkách, na schopnosti zadržovat srážkovou vodu a účelně hospodařit s vodou povrchovou. Právě zde jsme za posledních padesát let udělali vše proto, abychom trend vysychání půdy urychlili.

Pro potřeby operačního programu životního prostředí máme na příští roky vyčleněno více jak 8 mld. Kč. Tyto peníze by měly jít zejména tam, kde podpoří projekty vedoucí k lepšímu hospodaření s vodou, které pomohou lepšímu vsakování srážkové vody nebo zpomalí průtok říčních koryt, zlepší přirozený rozliv a pomohou k obnově krajinných prvků, v nichž se kdysi voda přirozeně akumulovala. To všechno je bezpochyby účinnější prevencí sucha, než budování betonových přehrad.

Blogy