5. dubna 2018
Časy, kdy byl Senát pouze nechtěným dítětem české politiky, naštěstí minuly. Už jen zcela populistické strany se předbíhají, která jej dřív zruší, a zvýšila se jeho prestiž i mezi občany. Na příležitost sehrát roli ústavní pojistky je Senát připraven a to již i potvrdil. Při opravování legislativy se horní parlamentní komora osvědčila.
O její nízké legitimitě se tak nejčastěji hovoří hlavně v souvislosti s účastí u voleb do Senátu. Jsou dvoukolové a probíhají podle principu většinového zastoupení. V každém obvodě se konají každých šest let, průběžně se co dva roky obměňuje třetina komory (27 křesel).
První kolo voleb se zpravidla váže na volby do obecních či krajských zastupitelstev. Druhé kolo se koná o týden později samostatně – a zájem lidí o ně je mizivý. Například v roce 2016 byla v prvním kole průměrná účast 33,54 procenta, ve druhém to bylo 15,38 procenta. Ve druhém kole jde o nejnižší účast ve srovnání se všemi ostatními typy voleb v Česku.
Senátoři mnohdy zjišťují, že voliči ani netuší, že a kdy druhé kolo proběhne, neboť do schránek nedostanou informaci o jeho konání. Řada z nich též druhé kolo vypouští, neboť v něm nemá svého preferovaného kandidáta.
Když jsme s kolegy senátory přemýšleli, jak posílit autoritu Senátu a zvýšit volební účast, napadly nás dvě cesty. Jedna spíš technická, druhá ale naprosto zásadní.
Ta, jež ctí dnešní volební systém, spočívá v prodloužení časového odstupu mezi prvním a druhým kolem voleb z jednoho na dva týdny. To by umožnilo ještě další změnu – stanovení povinnosti roznést do schránek voličům informaci o konání voleb a hlasovací lístky kandidátů postupujících do druhého kola.
Za zásadní ale pokládám druhý návrh, který si začíná klestit cestu legislativním procesem. Jde o zásah do volebního systému: dvoukolový systém by byl nahrazen jednokolovým, tzv. australským.
Volič by nevybíral hlasovací lístek s jediným kandidátem. Všichni kandidáti ve volebním obvodu by byli uvedení na jediném, společném hlasovacím lístku. Volič by kandidáty označil pořadím, číslem 1 pro něj nejlepšího kandidáta a postupně další kandidáty podle osobní preference.
Lidé by nevolili takticky, nýbrž podle pořadí svých sympatií. Vypadne-li voličův oblíbený kandidát, připočte se jeho hlas dalšímu jím v pořadí určenému. Hlavně však stačí přijít volit jen jednou.
Počítání výsledků by bylo trochu složitější, ovšem zvládnutelné. Zjednodušeně řečeno, hlasovací lístky se rozdělí kandidátům na hromádky podle toho, který kandidát na nich byl označen číslem 1. Pokud na hromádce některého z kandidátů je většina všech hlasovacích lístků, je zvolen.
Pokud nikdo nemá většinu lístků, vyřadí se z dalšího počítání kandidát s nejméně hlasy (lístky na hromádce) a hlasovací lístky se přerozdělí na hromádky těch kandidátů, kteří jsou na hlasovacích lístcích další v pořadí. Má-li některý kandidát většinu hlasů, je zvolen. Nemá-li, pokračuje se dále stejným způsobem, dokud někdo většinu nezíská.
Vlastně jde o vícekolový systém, ve kterém v každém kole vypadne ten nejslabší, dokud někdo nezíská většinu hlasů.
Jde o systém vyzkoušený a voličsky atraktivní. V Senátu se pod návrh na jeho zavedení podepsali členové různých klubů napříč spektrem. Dokonce i Babišova vláda doporučuje jednokolový systém. Proto doufám, že úprava, kterou jsem pomohl připravit, má šanci v diskusi obstát a vejít v život.
Mezi pestrými nápady, jak učinit volby přitažlivějšími, se tento vyznačuje maximální snahou vyjít vstříc politickým zájmům a prioritám voličů.
Zdroj: deník Právo, 5. dubna 2018
