Hřebík do vládní rakve

27. června 2012

Vyzval jsem dnes předsedu vlády Petra Nečase, aby pravdivě informoval veřejnost o motivech, které ho vedly k bleskovému odvolání ministra spravedlnosti Pospíšila. Premiérem doposud veřejně uváděné důvody, týkající se rozpočtových požadavků ministra Pospíšila, působí nepřesvědčivě a nevěrohodně. Je zřejmé, že právě nyní, v době sestavování rozpočtu mají dodatečné požadavky na státní výdaje všichni členové vlády, a kdyby premiér postupoval takto důsledně i u nich, ve vládě by zbyl sám jen s ministrem financí Kalouskem. Navíc kritický nedostatek prostředků na provoz věznic je objektivní a dlouhodobě známá skutečnost. Viz nedávna debata o poměrech ve vazebních věznicích. Pospíšil by naopak zasloužil odvolat, pokud by o nich na vládě mlčel a nesnažil se s tím něco udělat.

Obávám se toho, že odvolání ministra Pospíšila je ve skutečnosti skrytým útokem na nezávislost státního zastupitelství a policie. K odvolání došlo těsně před tím, než mohl ministr jmenovat novou vrchní pražskou žalobkyní Lenku Bradáčovou, o níž podle svých slov vážně uvažoval a která (podle svého vyjádření) se jmenováním souhlasila. Ačkoliv v kauze poslance Davida Ratha pravicové vládní strany státní zástupkyni Bradáčovou dávali hojně za příklad nezávislého a odvážného přístupu k vyšetřování korupčních kauz, je docela možné, že ve skutečnosti panovala z jejího jmenování ve vládních kruzích obava. Premiér by měl vyvrátit podezření, že při odvolání Pospíšila podlehl zájmovým tlakům (strachu) zevnitř ODS.

Odvolání Pospíšila vysílá v těchto souvislostech směrem k veřejnosti krajně negativní signál a zhoršuje, pokud to ještě vůbec jde, důvěryhodnost Nečasovy vlády v oblasti boje s organizovaným zločinem, včetně korupce.

Podezření na snahu ovlivňovat justici posilují i nedávné silné výroky předsedy vlády Nečase o „policejních plukovnících“ a opakované hrubé útoky ministra financí Kalouska na práci policie. K těmto útokům došlo v souvislosti s požadavkem policie na zahájení trestního stíhání vládní poslankyně z TOP 09 Parkanové. ČSSD opakovaně vyzvala premiéra Nečase, aby se od těchto útoků na nezávislost a kvalitu práce policie distancoval, ten to ale nikdy neučinil. Stejně tak se policistů nezastal ani ministr Kubice a ministr Pospíšil byl nyní odvolán dříve, než se mohl vyjádřit k roli státního zastupitelství v kauze CASA. Za odvoláním ministra Pospíšila tak mohou stát i tlaky, související s obavou z vyšetřování nákupu letounů CASA a prověřování dalších armádních zakázek.

Ministra Pospíšila jsme v ČSSD nikdy nepokládali za kladného hrdinu. Ve vládě Mirka Topolánka toleroval působení „justiční mafie“, nereagoval na kauzu Jiřího Čunka, neviděl a neslyšel netransparentní kroky Topolánkovy vlády i politickou korupci, na níž byla existence této vlády prokazatelně založena (viz. Pohanka, Melčák, Volf). Umožnil řadu let soukromým exekutorům inkasovat pohádkové zisky, aniž by zasáhl proti nepřijatelnému kořistnickému chování celé řady z nich. V posledním roce však ministr Pospíšil učinil některé kroky, které bylo možno vnímat jako změnu k lepšímu a jako snahu alespoň z části napravit své vlastní personální i legislativní chyby. Ministra však silně diskreditovalo jeho propojení s regionálními kmotrovskými strukturami ODS v Plzni, jejichž vliv na personální kroky ministra Pospíšila nebylo možné přehlédnout. V této souvislosti lze vnímat odvolání ministra i jako výraz vnitřního boje mezi jednotlivými skupinami uvnitř ODS. 

Shrnuto a podtrženo, Nečas a Kalousek svými kroky v oblasti bezpečnosti a justice v posledních týdnech zatloukají pečlivě další hřebík do rakve, v níž budou pohřbeny poslední zbytky důvěryhodnosti vlády.

Blogy