Dobro a zlo v politice

3. května 2019

V souvislosti s Venezuelou, kde události opět nabírají dramatický spád, se znovu objevuje snaha vidět politiku nikoliv jako střet mocenských zájmů, ale vykládat ji v kategoriích dobra a zla.

Není to tak dávno, kdy „osu zla“ představovaly Irák, Írán a Severní Korea. Existencí tohoto zla bylo zdůvodňováno ledacos – drastickými hospodářskými sankcemi počínaje a snahou o výstavbu amerického radaru v Brdech konče.
Nyní tedy byla osa zla přesměrována, tvoří ji jiné země, vůči kterým by mělo dobro postupovat tak energicky, jako postupovalo v Iráku. A to i za cenu, že následky budou třeba stejné, jako byly tam.
Pikantní je na celé věci to, jak se vlastně dobro a zlo do strategických úvah politiků a generálů dostaly. Přišli s tím původně už v polovině 70. let minulého století takzvaní noví filozofové ve Francii. Jednalo se o bývalé maoisty, kteří si po opadnutí revolučního elánu z konce 60. let začali vyřizovat účty s buržoazní společností jinými prostředky.
Místo věcných analýz různých zájmů, jež politiku utvářejí, přišli s moralizováním. Na stranu zla postavili stát a jakoukoliv moc, osvícenství a západní kulturu, socialismus a východní blok. To všechno jsou podle nich projevy barbarství, vůči kterým mají morálně čistí lidé povinnost protestovat, i když jsou a zůstanou bezmocní.
Proti nízké politice postavili vysoké hodnoty morálky, za jejíž nositele se sami považovali. Ve jménu lidských práv se vyhnuli všem otázkám, o něž sváděla souboj levice s pravicí během posledních 150 let.
Když později některé státy bombardovaly bez vyhlášení války ve jménu dobra jiné země, když se pod heslem tažení proti zlu vyhlašovaly tvrdé ekonomické sankce a když se pod stejným heslem pomáhalo zrodu revolucí nejrůznějších barev, příslušní politici, vojáci a výzvědné služby dovedně vytěžili učení, s nímž kdysi přišli ultralevicoví intelektuálové, kteří se polepšili.

Autor: Jan Keller (Autor je sociolog, europoslanec za ČSSD)

Zdroj: Právo, 3. 5. 2019

Blogy