Dienstbier proti Zemanově černé magii

11. ledna 2013

Šel jsem podpořit Jiřího Dienstbiera na včerejší televizní superdebatu, kde se ve dvou hodinách předvedlo devět kandidátů na prezidenta. Při vyzvídání Václava Moravce, jakém v autě kdo hodlá jako prezident jezdit a v jestli bude na vánoce taky pronášet projevy, jsem trpěl jako pes Filipes. Každý kandidát nakonec nemluvil víc než osm minut. Otázky byly většinou o ničem, a přesto mi to něco dalo. Dva celé měsíce mediálně protěžovaní kandidáti, Fischer a Zeman, patřili v debatě k těm nejnezajímavějším. Není to zvláštní? Jakou to podivnou práci odvedly zaplacené agentury a zejména privátní televize v posledních dnech. Vzpomeňme, že včera tak nevýrazná dvojice Fischer- Zeman měla na Primě tři velké duely a stejný mimořádný prostor jí poskytla televize Nova. Kdo a co se za tímhle skrývá?

Třeba tohle. Prázdnotou dunící sud Jan Fischer nebyl možná ničím víc než volavkou kampaně. Umělými prášky vyhoněný favorit, mimořádně slabý diskutér, který pak byl v duelech se Zemanem v soukromých televizích naservírován k téměř rituální porážce. Fischer v posledních dnech vypadal jako kandidát, který si skrytým řízením v zákulisí plánovitě nabíhá na kudlu. Příběh Fischer-Zeman je příběhem podezřelých peněz za oponou.

Dnes se začíná volit a já spoléhám na jediné: lidé nejsou hloupí a učí se. Je to vidět na tom, jak Klausovi už nikdo nespolkne jeho opakované volání: „Sarajevo!“ Naopak, slyším, jak lidé znechucení amnestií říkají: „Á, tak Klaus zas volá: Chtějí mě dostat, Sarajevo! Tak to on chce zase skrýt nějakou lumpárnu a korupci!“ 

Miloš Zeman, to je takové Klausovo dvojče. Prezidentský kandidát Zeman nám před očima předvádí totálně černě financovanou volební kampaň. Jeho od jara vedená kampaň stojí desítky milionů korun, odhady mluví o sto milionech, ale Zemanova partička bez uzardění uvádí 5-8 milionů. Ne nadarmo uvádí server Demagog.cz, že Zeman si ve všech údajích a výrocích, které vypouští z pusy, vymýšlí suverénně nejvíc ze všech kandidátů. Miroslav Šlouf a jeho lidé si jsou jisti, že jim toto všechno nakonec projde, a úspěch tradičně posvětí jakékoliv prostředky. Nakonec skoro jediný větší zdroj peněz, který oficiálně uvádějí, jsou příspěvky od exekutorů. Jak uvedly Hospodářské noviny, přiznávají milion od soudního exekutora a předsedou strany SPOZ je člověk, který má podíl ve firmě, jež dělá exekuce pro pražský dopravní podnik. Všimněte si, že Zemanovi vůbec nevadí peníze získané z tak nemravného vysávání lidí. Zeptal bych se Miloše Zemana na případ té vážně nemocné ženy, která z dluhu 60 Kč u pražského dopravního podniku má dnes exekuci na 200 tisíc, je naprosto zoufalá a uvažuje, že prodá své orgány na transplantaci. Jestli je Zeman levicový kandidát, tak velmi zvláštního ražení! Především je to bílý kůň peněz a zájmů, o kterých nemáme vědět vůbec nic. 

Proč o tom nesmí vědět? Důvody jsou dva. Buď se jedná o prostředky nelegálně nabyté, anebo se nesmí prozradit, kdo za tuto pomoc má zítra získat protislužbu. Pozoruhodné je, jak Zeman říká, že má různé peníze slíbené a že mu ještě přijdou. Co takhle amnestie? Zemanovým podporovatelem Klausem provedená amnestie se zřejmě zase jen náhodou dotýká řady lidí spojených se Zemanem. Zastavuje se vyšetřování H-systému, ve kterém se prokazatelně angažovalo Zemanovo alter-ego Miroslav Šlouf, zastavena je kauza Český dům v Moskvě, ve které stát utrpěl škodu více než 50 milionů korun – práce dalšího Šloufova komplice, Karla Srby.

Klausova amnestie může souviset s prezidentskou kampaní, víc než si dokážeme představit. Jen Zeman nemůže říct nahlas, odkud se mu penízky nakonec posypou.

Se Zemanem se vracejí démoni. Byl jsem nakonec vděčný Jiřímu Dienstbierovi, že o tom ve včerejším televizním klání nahlas mluvil. Opakoval stále, neústupně a tvrdohlavě, že se s netransparentností v podobných věcech nelze smířit. Stál si na svém, že neuhne a že potřebujeme změnu. Je s tou tvrdohlavostí někdy až protivný. Všiml jsem si, že na mítincích se často ani nesnaží říkat věci, které by chtěli lidé slyšet, nepřikrašluje a říká i to, o čem ví, že se to moc líbit nebude. Má v sobě cosi z neústupnosti svého otce. Ta jeho paličatost je něco, co se dnes v politice nenosí. Možná proto mě Jaroslav Šabata, který loni zemřel, doslova prosil, abych Jiřímu v kampani pomohl. Tak se o to snažím. Nejen kvůli Jiřímu, ale i mým vzácným, již nežijícím přátelům – Jaroslavovi a Jiřího otci.

Blogy