17. října 2011
Každým dnem si stále více uvědomuji základ slova „parlament“ odvozený od francouzského „parle“, tedy mluvit. S přístupem současné pravicové vlády se totiž z obou komor našeho Parlamentu, zejména ze Senátu, prostor pro spolurozhodování o osudu milionů lidí této země bohužel úspěšně vytrácí.
Zákonodárce, které si jako své zástupce vybrala nemalá část našich spoluobčanů, vláda staví do pozice „pouhých“ diskutérů, jejichž názor mnohdy ani nechce slyšet. Jen díky zákonům o jednacích řádech obou komor musí jejich představy o směřování společnosti vyslechnout. Povinnost zohlednit je však již nemá. Jakmile je diskuse u konce, jako by žádná neproběhla, zákony odmítnuté Senátem se vrací zpět do Sněmovny, kde je koalice bez ohledu na rozsáhlé připomínky, které zazněly ze stran odborníků i politiků v průběhu legislativního procesu, šmahem schválí. A to jen proto, aby úspěšně naplňovala svůj Jízdní řád reforem. Je však otázkou, kam až díky jejich „jízdnímu řádu“ dojedeme.
Byť bych si mohl na tento přístup naříkat u téměř 100% návrhů zákonů z dílny Úřadu vlády nebo kteréhokoli z ministerstev, nemohu se nepozastavit nad návrhem zákona o změně daně z přidané hodnoty, kterým se zvyšuje sazba DPH. Ten, podotýkám zatím, jelikož ještě nestihla zasednout Sněmovna, nebyl díky hlasům sociálních demokratů v Senátu a několika dalších „osvícených“ zákonodárců schválen. Je však jen otázkou času, kdy se nám například zvedne jízdné a mnohé další položky upravené touto novelou, aniž by se někdo zabýval tím, z čeho se s tímto nárůstem cen vyrovnáme. O dopadech na obce, města i samotný stát ani nemluvě. Nicméně, nad tímto návrhem alespoň můžeme, ačkoli bez většího dopadu, diskutovat.
V otázce memoranda o zajištění železniční dopravy, které uzavřela ještě úřednická vláda Jana Fischera a České dráhy společně s kraji je situace poněkud odlišná. Zde se již vytrácí prostor i pro diskusi, kterou je vláda nucena absolvovat v Parlamentu, a nastupuje její nekončící monolog. Jeho vrcholem je návrh ministra dopravy Dobeše posvěcený premiérem na odvolání zástupce krajů z dozorčí rady Českých drah. A důvod? Když kraje začaly uvažovat o tom, že budou hájit zájmy svých obyvatel a rozpočtů, v důsledku nenaplňování memoranda vládou, možným podáním k soudu, vláda tímto způsobem chtěla zmrazit jejich přístup k informacím o této společnosti. Zajímavá představa o dialogu mezi různými patry politiky, která by měla ruku v ruce sloužit pouze jednomu zájmu, a to zájmu lidí této země, nemyslíte? Mám jen obavy, aby to pro nás pro všechny nebyl dost výrazný krok zpět.
