Desatero penzijního zabezpečení

Martin Zemánek a Bohuslav Sekerka zveřejňují teze, které věnují penzijnímu pojištění.

Problém nezaměstnanosti občanů v produktivním věku nebudeme analyzovat.

1. Individuální potřeby představují rozsáhlý komplex se složitými vztahy, které můžeme rozdělit do skupin výrobků a služeb, jejichž množství i sortiment se neustále mění.
Ve stáří osoba vyžaduje základní spotřebu jako v předchozích životních fázích, ale ztratila finanční zdroje pocházející z práce.

2. Ve fázích před odchodem do důchodu pracující pobíral odměnu za práci, která pokrývala potřeby jeho a jeho rodiny (viz např. minimální mzdu), ale u velké skupiny pracujících nevznikl prostor pro tvorbu úspor na stáří.
Na nepracující, tj. na lidi připravující se na práci a lidi, kteří prací vytvářeli hodnoty v minulosti, musí zabezpečit stát, vlastnící kapitálu i pracovníci v produktivním věku.

3. Zabezpečení důstojného stáří znamená zabezpečení výživy, odívání, bydlení, zdravotní péče, vzdělání (i ve stáří se člověk vzdělává), osobní dopravy a spojů, kulturních a jiných duševních potřeb.
Znamená to, že nejen vytváření reálných hodnot, ale i poskytování peněžních hodnot, jejichž část se pomocí redistribuce musí dostat zpět ke starým i mladým nepracujícím spotřebitelům.

4. Tak spotřeba nepracujících se týká nezastupitelné úlohy státu. Jde o vládní úroveň na jedné straně a peněžní úroveň na straně druhé. Tyto úrovně však v této oblasti života obyvatel prakticky nespolupracují. Úvěrové peníze jsou bezvýhradně v rukou bankovního sektoru a vláda si od bankovního sektoru vydáváním dluhopisů půjčuje.

5. Zařazení důchodů do státního rozpočtu v období, kdy odvody do penzijního systému převyšovaly výdaje, byly přebytky používány na výdaje rozpočtu místo toho, aby byly vytvářeny rezervy. Když výplaty důchodů začaly převyšovat příjmy (dlouhodobě byla zanedbávána péče o růst počtu obyvatel), začal se řešit problém důchodového pojištění. Jednoduché řešení, tj. zvýšení příspěvků by situaci krátkodobě řešilo, ale to nevyhovovalo výrobcům.

6. Příjmem ve stáří od státu je starobní důchod. Jde o důchod, který občan dostává od státu při odchodu na zasloužený odpočinek po letech strávených v zaměstnání.
Kromě toho existují možnosti důchodového přilepšení, které nabízejí penzijní společnosti. V současnosti jsou to produkty:
- Doplňkové penzijní spoření, ke kterému lze získat státní příspěvek a příspěvek zaměstnavatele.
- Účastnické fondy penzijního spoření, které negarantují nezáporné zhodnocení. V nabídce penzijních společností jsou ale různé investiční strategie (konzervativní, dynamická, smíšená). Konzervativní fond je povinně v nabídce každé penzijní společnosti.
Ve státě působí 8 soukromých penzijních společností. Šest z nich začalo působit v roce 1994, jedna v roce 1997 a jedna v roce 2007. Pojišťovny nebo banky jsou vlastníky šesti z nich.

7. Penzijní společnosti hledají cesty jak zvýšit své zisky. Dotace státu do penzijního pojištění zvyšují vklady do produktů penzijních společností. Stát tím zvýhodňuje osoby, které si mohou dovolit doplňkové penzijní spoření.
Soukromé penzijní pojišťovny pro klienty získávají prostředky jednak pomocí redistribuce příjmů ze státního rozpočtu, příspěvků podniků, příspěvků zaměstnavatelů klientů a vkladů klientů. Soukromé pojišťovny vyplácejí podle sjednaných pravidel klientům výplaty z doplňkového penzijního spoření a výnosy z účastnických fondů.

8. Bylo by účelné vydělit ze státního rozpočtu penzijní fond spravovaný státní penzijní pojišťovnou podřízenou ministerstvu financí nebo ministerstvu sociálních věcí. Tato pojišťovna by přijímala platby na důchody a z kterého by byly vypláceny důchody. Bylo by nutné definovat vazby penzijního fondu na státní rozpočet, pravidla nakládání a alokaci fondu na kapitálovém trhu.

9. Spotřeba obyvatelstva včetně důchodců musí zabezpečovat hmotnou i peněžní stránku poptávky.
Peněžní stránka poptávky důchodců je závislá na cenách zboží, důchodech, měnových pohybech a dalších monetárních veličinách. Z toho vyplývá, že důchody penzistů by měly pokrývat nejen hmotnou stránku poptávky ale i peněžní stránku. Této problematice není věnována dostatečná pozornost.
Na základě potřebné analýzy spojené s následnou syntézou hmotné a peněžní stránky spotřeby důchodců se lze vyjadřovat k odpovědné valorizaci důchodů.

10. ČNB si přisvojila s vědomím parlamentu pravomoci, které nemá dány Ústavou. Jde o regulaci finančních neúvěrových institucí. ČNB by měla být orgánem, který reguluje úvěrové finanční instituce a nikoliv neúvěrové instituce, které by měly spadat pod kontrolu vlády (ministerstva financí), kde by mohly být více nápomocny řešení hmotného a peněžního souladu jevů a procesů v rámci státu.
ČNB odpovídá za stabilitu měny, která je v dlouhodobých úvahách obzvláště důležitá. Nyní ČNB považuje měnu za stabilní, pohybuje-li se ve dvouprocentním koridoru.

Pozn.: Výše uvedené řádky předpokládají základní znalosti tvorby psychologů Erika Eriksona (1902–1994) a Abrahama Harolda Maslowa, (1908 – 1970).

Blogy