J. Hamáček: ČSSD není nepřejícná, ale obáváme se o osud země

Když jsem šel do vlády, dal jsem si za cíl jednu důležitou věc. Pokračovat v tom, v čem vidí naše strana smysl své existence.

Napsal jsem to tady už před časem: „Pokud se podíváte na hodnoty a program, který soc. dem. zastává, je zde pro ty, kteří dělají všechno správně. Chodí do práce, posílají děti do školy, platí daně a chtějí žít ve společnosti, která je nehodí přes palubu, pomůže jim v jejich životní cestě a nebude jim házet klacky pod nohy. A kdyby se jim náhodou něco nezadařilo, tak je nenechá padnout úplně na dno. To je myšlenka sociální demokracie, myšlenka společenské solidarity. Žádná jiná strana s tímto programem tu není.“

Naše společnost se ocitla v krizi. Každý by se nejraději vrátil k tomu způsobu života, který tu byl před březnem. Všichni chceme vést zase normální život. Spousta z nás se už řadu měsíců přizpůsobuje viru. Mnozí z nás nebyli v létě na zahraniční dovolené, chováme se opatrně, nemůžeme ke kadeřníkovi, změnil se způsob výuky ve školách, nenavštěvujeme známé, nechodíme do restaurací. Děláme to proto, že jsme navzájem solidární a chceme se co nejdřív vrátit k normálu.

Solidarita je v časech krize vždy důležitá. Hlavně v ekonomice a sociálních věcech. Kolegové z hnutí ANO teď mohli dvakrát za sebou ukázat, že myslí i na ty naše spoluobčany, kteří jsou bez práce nebo mají nízký příjem.

Naše ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová navrhovala důstojnější zvýšení minimální mzdy, zvlášť v této době mimořádně důležité. Bohužel k tomu nedošlo, kvůli ministrům za ANO. A ve čtvrtek máme hlasovat o zrušení superhrubé mzdy. Premiér přišel se svým návrhem (viz Právo, 16. 11.), já mám také svůj. A proč jsme se nedohodli?

Podal jsem svůj návrh proto, že je solidární. Jsou tu důležité dva principy: zaprvé nechci, aby nejvíc dostali ti, kteří mají platy 80 nebo 100 tisíc korun. Ještě víc zvyšovat rozdíly ve společnosti mi nepřijde nyní vůbec rozumné. Vždyť nejohroženější jsou lidé, kteří mají nejnižší příjmy. Není spravedlivé spíše přidat všem stejně?

Zadruhé, zadlužit stát právě proto, aby nejvíc peněz dostali ti nejbohatší? To mi nedává vůbec smysl. Leda v tom, že si ANO chce ve volbách zajistit další voličskou skupinu.

Ano, dokázal bych navrhnout, aby si všichni polepšili mnohem víc. Můžu podat návrh, kdy každému přilepším třeba o tisícovku víc než premiér. Pak budu myslet víc na všechny lidi? Budu lepší politik? Určitě ne. A taky to neznamená, že si nevážím třeba práce zdravotních sestřiček, učitelů či policistů.

Ano, můj návrh na zrušení superhrubé daně přinese lidem o něco méně peněz, ale také čtyřikrát méně zatíží státní pokladnu. Jistě, mohl bych být vstřícnější, ale hnutí ANO bohužel nepřišlo s žádným návrhem, jak zvýšit příjmy státu. ČSSD k tomu měla spoustu návrhů. A dělat 90 miliard dluhů každý rok je cesta do pekla.

Tyhle peníze nám budou chybět ve školství, zdravotnictví, ohrozíme důchodce, sociální systém, zkrátka veřejné služby. Zrovna v době epidemické krize, kdy potřebujeme dobře fungující stát. A řada ekonomů upozorňuje, že těch 90 miliard dluhů zaplatíme my všichni. Prostě příští vláda bude muset zvyšovat daně, třeba u pohonných hmot, energií nebo potravin. Tak to bylo vždy v minulosti.

Není od věci, že můj solidární návrh podporují odborníci. Ukázala to studie Vysoké školy ekonomické, hovoří o tom předsedkyně Národní ekonomické rady a také třeba šéf odborů. A řada špičkových ekonomů. Na druhé straně je symbolické, že návrh Andreje Babiše podporuje hlavně Petr Fiala a ODS.

Premiérův návrh na zavedení 15procentní daně na dva roky nedává smysl. Lidé budou vědět, že je to na omezenou dobu, a tak budou spíš šetřit. Naši ekonomiku tak vyšší spotřeba nenakopne. Anebo to nebude jen na dva roky, protože nová vláda neřekne, zvýšíme daně. Kde budeme brát 90 miliard každý rok? Prostě na to doplatí obyčejní lidé.

ČSSD není nepřejícná, ale obáváme se o osud země. Uvědomujeme si, že je třeba pomáhat všem. To znamená i těm, které premiér opomíjí. Lidem s nejnižšími a nižšími příjmy, protože právě oni jsou nyní krizí nejvíc ohroženi. Hlásíme se k tomu, že peníze stát potřebuje. Daně, to jsou pro nás školy, do kterých chodí naše děti. Daně, to jsou nemocnice, kde se léčí naši rodiče. Daně, to jsou policisté, kteří se starají o naši bezpečnost. Nic z toho nechceme oslabit.

autor: Jan Hamáček
zdroj: deník Právo, 18. 11. 2020