Daně a jak a kdo na ně

1. listopadu 2010

Bez velkého povšimnutí a následné diskuze proběhl v médiích jeden článek o tom, kdo může nahlížet do daňových registrů. Tedy o tom, zda kromě finančních úřadů, u kterých je logické, že jsou strážci daní, může mít tuto pravomoc také policie, aby odhalovala ekonomickou kriminalitu, korupci, praní špinavých peněz a tzv. UFO zisky, tedy majetek, který některé osoby legálně drží, ale jak k tomu majetku přišly je nevysvětlitelné, téměř nadpřirozené.

Ministr vnitra Radek John chce ponechat dosavadní praxi, aby policie v případě podezření mohla prolomit daňové tajemství, ministr financí Miroslav Kalousek chce novým daňovým řádem tuto pravomoc policii odejmout, resp. omezit pouze do fáze trestního řízení za souhlasu státního zástupce.

Nemohu se ubránit dojmu, že za tímto sporem je velký mocenský boj o tento velmi účinný nástroj, na který doplatil i známý zločinec Al Capone. Jde o to, kdo bude mít tento nástroj v ruce a na koho, případně na jakého kmotra jej uplatní. Budeme-li však posuzovat pouze tyto dvě varianty, jdeme špatným směrem, dočkáme se jenom nějakých vybraných skandálů, ale věci samotné nic neprospějeme a příjmovou stránku rozpočtu nijak výrazně neposílíme. Přitom si dovolím odhadnout, že omezením daňových úniků máme deficit státního rozpočtu minimálně poloviční, ne-li nulový.

Finanční úřady mají ze zákona největší možnosti odhalit daňové úniky, případně nelegální výnosy. Chybí jim však systém, jak odhalit daňové delikventy, chybí jim klíč, kterým by vygenerovali mezi všemi poplatníky ty nepoctivé, nebo podezřelé. Chybí jim počítačová soustava, která by automaticky poukázala na nesrovnalosti mezi příjmy na jedné straně a majetkem movitým i nemovitým na straně druhé.

Policie má zase výhodu, že může ve své operativně pátrací činnosti narazit na osoby, které jsou podezřelé z praní špinavých peněz, braní úplatků a jiné podobné kriminální činnosti. Finanční úřady tuto operativní činnost nemají a mít nemohou. Policie však k tomu, aby zahájila trestní řízení, potřebuje dostatek informací, mezi nimi i ty z daňového registru. Závisí na tom vyšetřování nejen daňových podvodů a korupce, ale také např. financování terorismu a jiná organizovaná zločinnost.

Možná se znovu podivíme a zapláčeme nad tím, proč byla zrušena Finanční policie, která měla možnost nahlížet do daňových registrů, která byla úzce navázána na ministerstvo financí, měla důvěru finančních úřadů a velkou profesionalitu. Přetahovaná mezi ministrem vnitra a ministrem financí nemá smysl a vede k vytvoření propasti mezi dvěma institucemi, které tito pánové řídí. Naopak vytvoření komunikačního prostoru, maximální využití zákonné působnosti policie i finančních úřadů, vzájemná důvěra a doplňování toho, co oba tyto subjekty umí a mohou, může vést k nějakým výsledkům. Policie musí stanovit, které její speciální útvary a kriminální služby mohou prolomit daňové tajemství a finanční úřady se musí otevřít k větší spolupráci a samy upozorňovat na podezřelé případy, které ze svého administrativního šetření odhalí.

Pokud se Kalousek s Johnem nedomluví, těžko budou přesvědčovat veřejnost o tom, že jim nejde o politický mocenský nástroj, a že chtějí společně bojovat proti korupci a daňovým podvodům.

Blogy