Další výstřel Dobešovy Aurory

14. února 2011

Na páteční tiskové konferenci, jejíž záznam bylo možné shlédnout na obrazovkách veřejnoprávního zpravodajského kanálu, pasoval ministr školství Josef Dobeš sám sebe do role bojovníka donquijotského střihu. Nebazíruje prý na své politické funkci. O to více se však zasadí o prosazení kroků nepopulárních, zato však nezbytných.

Nápad posílat do mateřských škol i děti od dvou let věku (namísto současné hranice tří let) kvůli nedostatku míst v jeslích ale připomíná spíše velmi špatně zamířený výstřel z Aurory. Toho si ale ministr zjevně není vědom.

Josef Dobeš už po tolikáté od nástupu na ministerský post předstupuje před veřejnost se zdánlivě jednoduchým receptem na problém, který společnost, v tomto případě rodiče nejmenších dětí, řeší. Stejně jako v mnoha předchozích případech ale svým výstřelem projevil absolutní nekompetentnost a neznalost problému. Ano, míst v jeslích je skutečně málo, jistě, zájem o místa v pro děti v zařízeních tohoto typu roste nejen kvůli ekonomickému tlaku, který nutí maminky a tatínky po rodičovské dovolené k co nejrychlejšímu návratu do práce. Srovnávat ale režim výchovy a vzdělávání dětí dvouletých, tedy v jeslích, a tří až šestiletých návštěvníků mateřských škol, je jako míchat jablka s hruškami. Ať už je řeč o základních dovednostech a sociálních návycích dětí, zaměření a vzdělání pedagogů, protože jde o dvě skupiny dětí s velmi různými potřebami a důrazem na rozvoj jiných dovedností, nebo o celkové ideální prostředí a zázemí tříd a objektů, kde se děti těchto věkových skupin pohybují. To by přece měl dobře vědět i několikanásobný tatínek Dobeš.

Zásadní otázkou je, proč chce ministr měnit systém, který po desetiletí dobře funguje? Chyba, která nastala, není v předškolním vzdělávání dětí jako takovém. Tu udělali zřizovatelé jeslí a školek, tedy obce a kraje, které v období přechodného úbytku předškolních dětí spoustu takovýchto zařízení zrušili bez možnosti jejich rychlého znovuobnovení v případě potřeby. Ta přišla, jak se ukázalo, velmi brzy, když se rodiči začaly stávat silné ročníky tzv. Husákových dětí.

Dobeš ve spolupráci s ministrem sociálních věcí navrhuje, že školky, které zavedou ročníky pro dvouleté děti, dostanou od státu více peněz. Pokud stát tyto prostředky má, má v ruce mimo jiné velmi silný nástroj, jak společně s kraji a obcemi problematickou situaci řešit prakticky okamžitě, nikoli ve výhledu několika let. Nota bene v době, kdy populační křivka u novorozených dětí začíná pozvolna klesat.

Na rozdíl od výstřelů pana ministra je takové řešení logické, jednoduché a efektivní. Uznávám ale, že by za takový přístup ministr Dobeš nesklidil mediální odezvu, jakou mu některé jeho v pravdě revoluční návrhy přinesly v uplynulých měsících jeho působení ve funkci, na které, jak sám řekl, mu vlastně zase ta moc nezáleží.

Blogy